Zprávy Centra Epidemiologie a
Míkrobiologie, Státní zdravotní ústav, Praha 2001; 10 (12): 483-485
(http://www.szu.cz/cem/zpravy/zpr1201/global.htm)
Nikdy v historii
se nešířily animální infekce v takovém rozsahu, takovou rychlostí a na
takové vzdálenosti jako v posledních letech a to i přesto, že nikdy nebylo
tolik vědeckých poznatků, tak bohatých praktických zkušeností, tolik odborníků
s tolika prostředky. Mezi hlavní příčiny patří riskantní mezinárodní
obchod.
Intenzita mezinárodního obchodu s animálními komoditami, tj. se zvířaty a jejich produkty, neustále roste a současně roste i riziko šíření animálních infekcí, včetně přenosných na člověka. Podle organizace Spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) v r. 1999 legální import ve světě zahrnoval skoro 9 milionů kusů skotu, 16 milionů prasat, 17 milionů ovcí, 740 milionů kusů drůbeže, 1.8 milionů tun hovězího, 800 tisíc tun skopového, 2.2 milionů tun vepřového, 5.5 milionů tun drůbežího masa, skoro 5 milionů tun mléka, atd. Znamenalo to např., že v průměru denně proudilo mezi státy více než 25 tisíc tun masa obsahujícího nezřídka zárodky infekcí existujících v místech původu. Hodnota animálního importu dosáhla kolem 80 miliard dolarů. Tyto hodnoty zvyšuje nelegální obchod.
V průběhu dvou posledních dekád v ročenkách FAO a OIE (Mezinárodního úřadu pro nákazy zvířat) byla uvedena oficiální hlášení o 607 případech importu animálních infekcí. Z toho bylo 34.93 % případů zoonóz. Jako příklady lze uvést 33 případů slintavky, 31 případů bovinní tuberkulózy, 27 případů cysticerkózy, 20 případů aviární chlamydiózy. 11 případů bovinní brucelózy, 7 případů maltské horečky (Brucella melitensis), atd. Mezi importovanými zoonózami byly dále salmonelózy, Q-horečka, antrax, horečka Ebola, toxoplasmóza, listerióza, leptospirózy, tularemie, leishmanióza, americké encefalomyelitídy, trypanosomiázy, atd. Převážná většina hlášení se týkala zavlečení zvířaty, u nichž je větší možnost odhalení. U importu infekcí masem a dalšími produkty animálního původu, v důsledku relativně rychlé distribuce a konzumu, se většinou ztratí souvislosti mezi onemocněním a konkretním dovozem. U živých zvířat se odhalují skoro výhradně případy klinického onemocnění (s vyjímkou specifického testování), které zpravidla představují jen malé procento, tj. většina zůstane neodhalena a tudíž nehlášena. Taková zvířata a jejich produkty, zejména maso, představují největší riziko, neboť jsou vyváženy se mezinárodními zdravotními atesty.
V ročenkách bylo dále uvedeno 420 případů infekcí zjištěných v zemi po prvé v historii a 329 případů znovuobjevení specifických infekcí po 3 a více letech od posledního předchozího případu. Většinou šlo o importované infekce. Jejich eradikace je nesmírně obtížná, drahá, dlouhodobá a nejistá záležitost. Import infekcí je naopak snadný: v jednom okamžiku může práce generací přijít v niveč ! V nevýhodě jsou dovozní státy s příznivou nákazovou situací a naopak.
Uvedené údaje je třeba považovat za velmi neúplné, neboť převážná většina z tisíce známých druhů animálních infekcí, z nichž kolem dvou set jsou přenosné na člověka, se nekontroluje a není v seznamu nemocí mezinárodního informačního systému. Nemluvě o typech, subtypech a „nestandardních“ kmenech specifických etiologických agens či o podmíněně patogenních zárodků či o dosud neodhalenných druhů infekcí (emerging diseases). Znalost o skutečném rozšíření většiny animálních infekcí je tedy minimální nebo žádná. Většina případů importovaných infekcí se buď nezjistí anebo pozdě a hlavně se těžko prokazuje původ po karantenním období. Ne všechny zjištěné případy jsou hlášeny mezinárodním organizacím. Hlášené počty případů, až na vyjímky, neodpovídají skutečnosti, která je mnohonásobně horší. Ročně až čtvrtina států nezasílá zprávy o nákazové situaci vůbec a některé jen neúplně nebo nepravdivě (vylepšování pozice pro export).
Místo poskytování více informací nutných pro zhodnocení rizik, t.j. pro rozhodování o dovozních podmínkách a opatřeních, došlo k opaku. V r. 1996 OIE se rozhodl zrušit tradiční, přes tři desítky let zavedený systém pravidelného hlášení stupňů výskytu jednotlivých nákaz (rozlišující případy vyjímečné, sporadické, slabého, středního a silného rozšíření) a nahradil je jedním křížkem („+“) !? Tímto symbolem nahradil také pravidelné hlášení případů zjištění infekce pouze u dovezených zvířat (v karanténě), což znemožňuje úplnější analýzu šíření infekcí mezinárodním obchodem. Současně zrušil také pravidelné hlášení historicky prvních případů danné infekce v zemi. Znamená to, že pozdější údaje o těchto důležitých aspektech jsou jen nahodilé, tj. neúplné. Drastické omezení těchto informací je velmi výhodné pro ty vývozní státy, které nemají dobré znalosti o nákazové situaci ve vlastní zemi anebo tato situace je nepříznivá pro export.
Státní veterinární služby, místo posílení ke zvládnutí stále složitější nákazové situace a kontroly narůstajícího obchodu a hranic, byly z „ekonomických důvodů“ minimalizovány (včetně laboratorní etiologické diagnostiky). Byly z větší části nahrazeny ne vždy dobře na tuto činnost profesionálně připravenými (na rozdíl od přípravy na lukrativní kurativu) soukromými odborníky, jejich přirozenou prioritou je zisk. Ti často nejsou nezávislí a tudíž objektivní, když vystavují zdravotní atesty o vyvážených zvířatech a potravinách, jejichž producenti poskytují těmto odborníků práci a výdělky. Ani při poctivém vyšetření nelze vyloučit falešné negativní výsledky běžné při nepřímých testech. Zeslabené státní veterinární služby sotva stačí na administrativní práci a už vůbec ne na důslednou kontrolu obchodu a činností soukromých odborníků a laboratoří, pokud jako „akreditované“ vykonávají státní funkci. Na národní ozdravovací programy, až na malé vyjímky, nestačí vůbec. To platí i o likvidaci zavlečených infekcí dovozem, z nichž velká část se stává nezvladatelnou, zejména pokud se více rozšíří nebo pronikne do přírody (ani pro stát jako je Velká Britanie nebylo jednoduché zvládnout nedávno importovanou slintavku). Velmi často odborníci státní služby exportované a importované komodity ani nevidí. Při tom podle kódu OIE ředitel státní služby (často připomínající „generála bez vojska“) je za atesty odpovědný. Nejhůře jsou na tom rozvojové země, kde státní služby, nemajíce dostatek kádrů, prostředků a laboratoří, jsou skoro bezbranné proti zdravotně závadným dovozům a nejsou schopny zavlečené infekce, pokud je vůbec odhalí, likvidovat. Většina případů importu animálních infekcí je hlášena právě z těchto zemí.
Z globálního hlediska klíčovou roli má tlak Světové organizace obchodu (WTO) na omezení preventivních opatření proti importu animálních infekcí. WTO považuje opatření k ochraně zdraví lidí a zvířat dovozních států za netarifní bariéru příliš komplikující mezinárodní obchod. Nebere v úvahu, že hlavní bariéry jsou ale animální infekce schopné nejen přímo škodit a vstoupit do potravinových řetězců, ale i reprodukovat a šířit se nejen horizontálně ale i na další generace. V r. 1995 vstoupil v platnost dokument WTO „Agreement on the application of sanitary and phytosanitary measures“ (schválený díky zatajení zdravotních rizik) obsahující povinnosti členských států omezit požadavky na zdravotní nezávadnost animálních komodit tak, aby příliš nekomplikovaly export. Jako maximální povolenou ochranu byly vyhlášeny dovozní podmínky kódu OIE („International Animal Health Code“), které dosud byly jen doporučením a považovány jako minimální, tj. dovozní stát dle potřeby tyto podmínky mohl doplnit a zpřísnit. Nyní, podle WTO a OIE, pokud dovozní stát by příslušnou komoditu chtěl odmítnout anebo požadoval lepší zdravotní záruky než povoluje benevolentní OIE kód, m ů ž e , a l e jedině po splnění omezující podmínek: po přesvědčivém „vědeckém transparentním zdůvodnění“ založeném na teoretickém, tudíž problematickém, „risk assessment“. OIE ještě vyžaduje příslušnou dokumentaci včetně literárních odkazů. Při tom kód OIE sám, který zdaleka není transparentní, je založen pouze na konsensu a není výsledkem vědeckých analýz a ani oponentur (jak je běžné i u obyčejných diplomových prací). Znamená to, že dle WTO a OIE, autority odpovědné za ochranu zdraví v dovozních státech, nemohou zcela svobodně, jako dříve, rozhodovat o zdravotních podmínkách dovozu animálních komodit. Jako příklad lze uvést konflikt mezi Velkou Britanii a Francii v r. 1999, která odmítla dovoz hovězího masa pro riziko zavlečení BSE a byla předvolána k mezinárodnímu soudu..
Nedovedu si představit, že by u jiných komodit, např. průmyslových, by dovozce musel vývozcům písemně vědecky zdůvodňovat, včetně „transparentního risk assessment“, proč nechce dovézt jimi nabízené zboží anebo proč chce, aby bylo zcela bez závad. Základem tohoto mezinárodního obchodu je důvěra ve zdravotní nezávadnost komodity a spolehlivost atestů. Jak „vědecky“ zdůvodnit např. nedůvěru k zárukám zdravotní nezávadnosti založenou na špatných zkušenostech z minula ? (Jak důvěřovat atestům ze země, která přes zákaz EU ještě po 8 let vyvážela do 70 rozvojových zemí masokostní moučku odpovědnou za šíření BSE, nebo s oficiálními atesty „exportovala“ slintavku do Francie a Holandska ?).
Jedině u animálních dovozů jako by neplatil princip konkurence ani „náš zákazník, náš pán“. Mezinárodní požadavky na kvalitu zboží neustále rostou. Vyjímku představují animální komodity, kde naopak dochází od r. 1995 oficiálně k degradaci požadavků na kvalitu, tj. na zdravotní nezávadnost. Při tom nejvlivnější vývozní státy, které prosadily uvedené „antisanitární“ principy, nerespektující nesmírnou složitost biologických procesů a vnějších podmínek, pokud jim v konkrétních případech nevyhovují, samy je nedodržují.
V uvedených dokumentech WTO a OIE není a n i s l o v o , že exportovaná zvířata a jejich produkty mají být prosté všech zárodků přenosných nemocí, tj. zvířata zdravá (nejen klinicky) a potraviny zdravotně zcela nezávadné. OIE jako mezivládní organizace (nepatří do struktury OSN, která byla bohužel „vyšachována“) založená a financována členskými státy za účelem podpory boje proti animálním nákazám, změnila podstatně svou politiku a jejich šíření připouští a u některých i podporuje (při tom se sama nazvala „World Organization for Animal Health“). Kód OIE obsahuje relativně benevolentní dovozní podmínky a opatření proti omezenému počtu vybraných animálních nákaz. Proto dovážené animální komodity i s mezinárodními atesty mohou být nositeli infekčních agens, jak ukazují např. údaje v Tab. č.1.
K dokreslení oficielní benevolence počítající s riskantními dovozy uvedu několik příkladů ze „zásad“ kódu OIE podporujících šíření infekcí mezinárodním obchodem:
- „Import risk analysis is preferable to a zero risk approach“. To výstižně charakterizuje tlak na dovozní státy, aby se nesnažily o bezrizikový dovoz a nekomplikovaly „život“ obchodníkům.
- Veterinární atesty o zdravotní kvalitě nemají se týkat aspektů, které potvrzujícímu nejsou známy. Znamená to, že takové dokumenty negarantují bezinfekční kvalitu komodit, tj. zdravotní nezávadnost (nelze uplatnit hmotnou odpovědnost). Jak jednoduché: nevyšetřuji, tudíž neznám a tudíž „infekce není“. U všech jiných komodit, kde se vyžadují garance konečné kvality, by byl takový postup považován za neodpovědný a alibistický. Skryté vady nejsou v obchodě nic nového. Běžně se řeší podle reklamačních doložek hrazením ztrát dovozci, což je skoro neznámé v obchodu s animálními komoditami.
- Mezinárodní veterinární podmínky nemají zahrnovat požadavky na vyloučení patogenů nebo nemocí, které existují v dovozní zemi, pokud nemá specifický ozdravovací program (prý „by to bylo neodpovědné“). To znamená, že dovozní státy mají platit i za „import problémů“. Např. dovozní státy nemají požadovat specifické záruky na bezsalmonelózní stav, když v dovozní zemi salmonelóza existuje (OIE ročenky neobsahují údaje o S. typhi murium ani S. enteritidis; v kódu jsou obě uvedeny jen u drůbeže a vajec s tím, že chov původu může mít při surveillance subklinickou prevalenci do 5 %).
- Další velmi pochybný požadavek je neuplatňovat přísnější dovozní podmínky než platí pro obchod vnitrostátní. Nebere se vůbec v úvahu, že každá země má zcela jiné nákazové podmínky a zná podstatně lépe domácí situaci a možnosti opatření než o zemích exportu.
Dokumenty WTO a OIE jsou zaměřeny na zajištění plynulého mezinárodního obchodu („fluidity of trade“, „unimpeded flow“) a to i bez nezbytného ohledu na zdravotní aspekty, které zde nemají bohužel prvořadý a rozhodující význam. K tomuto účelu byly a jsou organizovány kurzy WTO a OIE jak „ facilitate international trade“. Tyto „principy“ se jako „vzor“ promítají do legislativy řady zemí přispívajíce k „domácímu“ šíření infekcí.
Jediní spokojení jsou profitující obchodníci. Obchod s animálními komoditami je pro vývozní státy z hlediska záruk zdravotní kvality prakticky bez rizika. Ekonomické ztráty a další důsledky včetně nákladů na likvidaci importovaných infekcí nesou daňoví poplatníci dovozních států. Např. v Severní Africe likvidace hororové myiázy Cochliomyia hominivorax, exportované po prvé v historii mimo americký kontinent, stála 80 milionů dolarů (nepočítaje ztráty), při čemž profitující exportní organizace ani stát nepřispěly vůbec nic. Stát, který „exportoval“ BSE do mnoha zemí s katastrofálními důsledky pro zemědělství a spotřebu hovězího masa, neuhradil jim rovněž nic.
Dokumenty WTO a OIE výslovně připouští „negative trade effect“ na zdraví a podporují riskantní dovozy omezováním preventivních opatření. Benevolence pro zdravotní podmínky bohužel demotivuje exportní státy, pokud jde o ozdravovací programy, které jsou obvykle náročné vyžadující mnoho prostředků a nemají vždy jisté výsledky. Je mnohem jednodušší, odvolávaje se na dokumenty WTO a OIE, donutit dovozní státy přijmout komodity i za podmínek pro ně riskantních.
Uvedené skutečnosti se dnes jeví v poněkud jiném světle, když si uvědomíme, že desítky animálních infekcí mohou být zneužity jako biologické zbraně. Jejich šíření obchodem by mohlo přispívat určitou formou k nepřímé a nechtěné podpoře mezinárodního terorismu. Protože uvedené mezinárodní organizace, i přes doporučení zaslaná jejich generálním ředitelům, se zatím nepostaraly o nápravu, je třeba se připravit na uvedená nebezpečí. Mezinárodní obchod ano, ale jen se zdravými zvířaty a zdravotně nezávadnými potravinami. Především neškodit - Primum non nocere !
TAB. 1
POČET PŘÍPADŮ ANIMÁLNÍCH INFEKCÍ SOUVISEJÍCÍCH S MEZINÁRODNÍM
OBCHODEM V OBDOBÍ 1980-2000 (DLE OFICIÁLNÍCH HLÁŠENÍ STÁTŮ)
Počet případů infekcí z toho zoonóz procento
Importovaných
607 212 34.93
Zjištěných po prvé v historii (většinou importovaných)
420 63 15.00
Znovu zjištěných po třech a více letech (většinou importovaných)
329 130 39.51
Zdroje: Ročenky FAO-WHO-OIE Animal Health Yearbook (do r. 1995) a OIE World Animal Health.