805
12 února 2010
V. Kouba
ČESKOSLOVENSKÉ VETERINÁRNÍ EXPEDICE PROTI BRUCELOZE, TUBERKULOZE A
VOZHŘIVCE V MONGOLSKU
Úvod
Vedoucí československé veterinární protislintavkové expedice v Mongolsku byl požádán dne 30. května 1964 ministrem zemědělství panem Dr. Badamynem Baldžinjamem připravit ve spolupráci
s mongolskými a dalšími odborníky nový mezinárodní celomongolský program, tentokráte proti brucelóze, tuberkulóze a vozhřivce, které působily velké ztráty v živočišné výrobě a byly
současně přenosné na člověka, často s fatálním průběhem. Za
tím účelem především využít zkušeností z velmi úspěšných programů proti
bovinní brucelóze a tuberkulóze v Československu jakož i zkušenosti
z činnosti naši protislintavkové expedice v různých podmínkách
Mongolska. Šlo o rozsáhlé ozdravovací programy, založené na výsledcích etiologického
vyšetření zvířat ve všech chovech na celém území státu a to v průběhu let
1966, 1967 a 1968 prostřednictvím mezinárodních veterinárních expedic.
Příprava metodik
Přípravou programu
a metodik byl pověřen mongolským
ministrem zemědělství panem Dr. Badamynem Baldžinjamem MVDr Václav Kouba, hlavní epizootolog Československa a vedoucí československé
protislintavkové expedice v Mongolsku. Jako spolupracovníci byli vybráni Prof. Dr Jarimpil a Dr Celendaž z
Mongolska, Prof.Dr Ivan Čenčev z Bulharska a prof. Karpišov ze Sovětského
svazu. Byly vypracovány návrhy standardních
diagnostických postupů, indikace
a rozsahy vyšetřování jakož i metod pro ochranná a
ozdravovací opatření v chovech
postižených specifickými nákazami.
První návrhy byly připraveny proti brucelóze dne 4. června, proti tuberkulóze 8. června a proti vozhřivce 16. června. Za základ byly pro akci proti tuberkulóze a
brucelóze vzaty československé metody. Ty spočívaly v systematickém
vyšetřování (pomocí mezinárodních standardů) všech populací zvířat
k odhalení všech ohnisek, jednotném trvalém viditelném označování
positivních kusů, jejich izolaci a v předčasném vyřazování bez dalšího jejich
vyšetřování, ochranná opatření v nepostižených chovech, ochranná opatření
před nakažením lidí, atd. Proti
vozhřivce za základ byly uplatněny zkušenosti s existujícími mongolskými metodami.
Počáteční testování metodik
Dr Kouba pak spolu s mongolskými
veterinárními specialisty testoval reálnost návrhů v mongolských terénních
podmínkách a to na státním statku Zuulacharaa, v družstvu Bajangol, na státním
statku v Darchanu a v družstvu v Darchanu. Podle výsledků testování byly
návrhy metodik upraveny a předloženy ministru Dr Badamynu Baldžinjamovi, který je rozeslal všem vybraným
spřáteleným státům ke studiu a připomínkám.
Mezinárodní schvalování
metodik
„Vědecko-metodická konference specialistů členských států RVHP k vypracování programu a metod boje proti vozhřivce, tuberkulóze a brucelóze hospodářských zvířat v Mongolské lidové republice“ se konala ve dnech 4 až 12 března 1965 v Ulaanbaataru. Vědecko-metodická konference byla svolána mongolským ministrem zemědělství na základě usnesení stálé zemědělské komise RVHP z r. 1964 v souvislosti s přípravou mezinárodní pomoci Mongolsku na úseku veterinárním. Konference se zúčastnili zástupci Bulharska, Madarska, NDR, Polska, ČSSR, SSSR a Mongolska.
Pozn.
Konference se zpozdila z důvodu, že Dr Václav Kouba, hlavní referující a
obhajující návrh metodik, uvázl pro mlhu na pražském letišti a nemohl se včas
dostavit na letadlo startující z Moskvy. Po intensivních telefonických
jednáních na úrovni mongolských velvyslanců v Praze a v Moskvě a
ministerstva zemědělství se podařilo přesvědčit generálního ředitele Aeroflotu,
aby zastavil odlet a počkalo se na přílet československého delegáta. Akce se
podařila, přílet do Moskvy by zpožděn o 3 hodiny a celou tu dobu čekalo letadlo
plně odbavené, se všemi delegáty a dalšími pasažéry, na rozjezdové ploše. Horší
bylo, že toto zpoždění zavinilo pozdní přílet do Irkutska. Počasí
v Ulaanbaataru se mezi tím zhoršilo a všichni cestující museli čekat skoro
2 dny na odlet do Mongolska. Konference byla zahájena ještě v den příletu.
Cílem této konference bylo společně vypracovat metody diagnostiky a postupu proti nezávažnějším nemocem zvířat v Mongolsku, které jsou současně velmi nebezpečnými nemocemi přenosnými na člověka. Dále bylo v programu vypracovat normy činnosti a vybavení protiepizootických mezinárodních oddílů a zásady pro jejich činnosti a řízení.
Konference se účastnili odborníci – epizootologové a diagnostici. Podkladový materiál v ruské verzi byl zaslán všem státům předem. Návrh na metodické postupy byl v podstatě převzat z návrhu, který byl vypracován československými a dalšími odborníky v r. 1964 u příležitosti pomoci Mongolsku v boji proti slintavce.
Kladně byly hodnoceny a využívány československé zkušenosti z tohoto pole činnosti, které byly získány protislintavkovou expedici. Ta se seznámila jednak s podmínkami práce a v tři-týdenním pobytu v Bulganském ajmaku ověřila řadu návrhů přímo v praxi.
V průběhu konference se konaly exkurze s úkolem seznámit účastníky s místními podmínkami jak ve stepním pásmu tak i v poušti Gobi a v horách. Kromě toho byly přitom konzultovány možnosti izolace, porážení a ostatních veterinárních opatření přímo v závodech, farmách, brigádách a stádech.
Vedle jednání v plénu nejvíce času bylo věnováno dopracování textů v redakčních skupinách. Významnou úlohu při formulaci protokolů sehráli mongolští veterinární specialisté vedení vedoucím mongolské veterinární služby Dr Sugarragchou.
Hlavní závěry konference
Veterinární pomoc členských států RVHP Mongolsku v boji proti vybraným nebezpečným nemocem se nezahájí v r. 1965, jak se původně předpokládalo, ale až v r. 1966, a to z důvodu řádné přípravy. V r. 1965 se však uskuteční činnosti experimentálních skupin složených z odborníků všech zúčastněných států (pokud možno z vybraných vedoucích mezinárodních expedic), kteří přímo v praxi přezkouší všechny metody a na základě toho budou moci lépe připravovat vlastní expedice i řídit jejich činnost. Kromě toho tato experimentální skupina měla rozhodnout několik sporných otázek v metodice diagnostiky vozhřivky. Zahájení činnosti této experimentální skupiny se předpokládalo již v květnu téhož roku a to na základě oficiálního požadavku mongolskou stranou.
Náklady na expedice se budou řešit na základě dvoustranných dohod na úrovni vlád a to ještě v daném roce.
Na základě analýzy úkolů a pracovních norem se došlo k závěru, že původní bilance potřeby odborníků a pomocného personálu se musí zdvojnásobit. To prakticky znamenalo, že např. československá expedice by měla mít 20 veterinárních odborníků a 20 laborantů. Každá expedice by pracovala 6 měsíců (z důvodu příznivějšího klimatu v období od pozdního jara a počátečního podzimu) a to v každém roce v letech 1966, 1967 a 1968. Zvláštní pozornost byla věnována otázkám evidence a statistiky související s uvedenou akcí.
Rozdělení všech 16 ajmaků (provincií): Československu byl přidělen ajmak Bulgan a ajmak Uvurchangaj ve středním Mongolsku. Další rozdělení ajmaků: polovina připadá na SSSR (západní ajmaky), 3 ajmaky na Polsko, po 2 ajmacích na Bulharsko a Madarsko a jeden ajmak na NDR.
Program předpokládal, že na celé akci se bude podílet 108 protiepizootických oddílů, při čemž každý bude mít 15 lidí. Z toho 2 veterinární lékaři a 2 laboranti z účastněných států a ostatní personál bude mongolský.
V protokolu byly uvedeny také normy spotřeba materiálu. Pokud šlo o dopravní prostředky (osobní GAZy a nákladní vozy) mají být zajišťovány pro všechny expedice ze SSSR, stejně tak i diagnostické preparáty. V zájmu standardnosti a srovnatelnosti diagnostických výsledků se budou používat jen preparáty ze SSSR. Byla to jediná země, která byla s to biopreparáty pokrýt celou akci pro všechny expedice. Počítalo se i využitím naší pojízdné diagnostické laboratoře, která byla do Mongolska přesunuta v r. 1964 v rámci protislintavkové expedice a byla pak využita pro experimentální skupiny a pro vlastní ozdravovací programy v dalších 3 letech (po skončení předána mongolským orgánům).
Po dohodě s mongolským
ministrem, vzhledem odložení velké ozdravovací akce o rok, byly ihned předány
mongolským veterinárním orgánům 3 osobní vozy GAZ a jeden nákladní vůz ZIL,
které byly užívány československou
protislintavkovou expedicí v r. 1964.
Přípravy československých expedicí
V zájmu posílení naší účasti
k plnému pokrytí všech chovů v přidělených dvou ajmacích – Bulganu a
Uvurchangaji – byla provedena celá řada přípravných opatření. Dr
Složení československých
expedic
Československé protinákazové
expedice začaly realizovat mezinárodní program v r. 1965
pod vedením zkušeného Dr Evžena Juráka, který se zúčastnil úspěšné československé protislintavkové expedice rok předtím. Členové tehdejší expedice byli: Dr Jan Černovský (serolog), Miloš Heřmánek (laborant) a Antonín Beránek (řidič mobilní laboratoře). Šlo zejména o ověřování vyšetřovacích metod v podmínkách Centrální provincie. Zvláštní pozornost byla věnována vozhřivce. Všechny tuberkulozní testy u skotu byly negativní.
V roce 1966 československá
expedice provedla plánované diagnostické akce ve třech somonech – Mogol,
Gurvanbulag a Dašinčilen – Bulganského ajmaku. Vedoucím expedice byl Dr Vojtěch
Augustinský, krajský epizootolog východoslovenského kraje. Dalšími členy byli:
Dr
Obě československé protinákazové expedice v letech 1967 a 1968 vedl Dr Vladimír Rothbauer. Jejich členové byli: Dr Jan Jeřábek, Dr Jiří Ládr, Dr Josef Skrovný (pouze v r. 1967), Dr Vojtěch Augustinský (pouze v r. 1968), Dr Roman Zachoval, Dr Jiří Vargic, Dr Josef Straka, Dr František Rozsíval, Dr Jan Zapletal, Dr Jiří Kacerovský, Dr Jaromír Boháč, Dr Tibor Benninghaus, Dr Václav Soukup, Dr Jaroslav Krušpán, Dr Jiří Kačín (pouze v r. 1968), Dr Pavol Novotný, Dr František Brnušák, Dr Antonín Schlée, Dr Václav Vašák (pouze v r. 1967), Dr Ján Žilinčár, Dr Ludvík Polášek, Dr Josef Koudela a Dr Imrich Bíro. Dalšími členy byli řidiči: v r. 1967 Josef Novotný a František Tesař a v r. Jiří Bauer a František Král. V roce 1968 expedice byla doprovázena lékařem MUDr Jiřím Hovorkou.
Organizace práce
Pro činnost v terénu byla expedice rozdělena na 7 skupin po 3 veterinárních lékařích. V ajmaku Bulgan působily 3 skupiny, ve větším ajmaku Uvurchangaj pak 4 skupiny. Útvary expedice se nazývaly otrjady a každý otrjad měl svého vedoucího (pracoval ovšem v jedné skupině, nebyl samostatně vyčleněn). V ajmaku Bulgan to byl v r. 1967 Dr Koudela a v r. 1968 Dr Augustinský. V kraji Uvurchangaj to byl nejprve Dr Straka, který byl v r. 1968 vystřídán Dr Boháčem.
Diagnostická činnost probíhala podle metodik schválených na mezinárodní konferenci v r. 1965 v Ulaanbaataru a pokryla v každém z těchto dvou let (tedy dvakrát všechny somony obou ajmaků). Československá expedice měla v porovnání s expedicemi dalších zemí druhý největší počty zvířat hned po sovětské expedici. Celá akce proběhla spořádaně. Pro každý ajmak byla určen mongolskými ministerstvem zemědělství jeden jejich veterinární lékař jako koordinátor.
Výsledky
Např. v r. 1967 bylo vyšetřeno československou expedicí v obou zmíněných ajmacích 65 tisíc koní, 110 tisíc kusů skotu, 240 tisíc ovcí a koz, 2800 velbloudů, 480 prasat a 18 tisíc kusů drůbeže. Podobně tomu bylo i v r. 1968, tzn. že zvířata byla vyšetřena dvakrát. V r. 1968 již nebyla vyšetřována zvířata zjištěná a viditelně označená v předchozím roce jako positivní: koní na vozhřivku (6 %), kteří byli izolováni do zvláštních tabunů, a skotu na brucelózu (5%). U ovcí a koz byl výskyt brucela-positivních reakcí přibližně stejný jako u skotu.
Celkově bylo v průběhu let 1966-1968 československými expedicemi provedeno 2,588,912 vyšetření na brucelozu, 680,025 vyšetření na tuberkulozu a 618,918 vyšetření na vozhřivku, tj. celkem 3,887,855 vyšetření. Bližší údaje viz v tabulkách I., II a III.
Komentář
Současně v době našich expedicí pracovali na problémech brucelózy lidí v Mongolsku dva českoslovenští specialisté prostřednictvím Světové zdravotnické organizace a to veterinární lékař MVDr Jan Kolář, autor F-alergenu k diagnostice brucelózy a humánní lékař MUDr Zdeněk Ježek, který později patřil mezi hlavní odborníky při konečné likvidaci černých neštovic ve světě (první smrtelná nákaza lidí eradikována v globálním měřítku).
Na závěr pobytu v r. 1968
byla řada členů expedice vyznamená rezortními a státními vyznamenáními (např.
Dr
V polovině října 1968 se
konala v Ulaanbaataru porada ředitelů veterinárních služeb zúčastněných
států k vyhodnocení společné akce a přípravě další mezinárodní
spolupráce. Ředitele československé státní veterinární služby prof.
Dr Ladislava Poláka zastupoval Dr
Všechen materiál expedice, včetně autoparku, byl ponechán na československém velvyslanectví a pak v r. 1969 byl předán mongolskému ministerstvu zemědělství pro použití tamní veterinární služby.
Závěr
Program i metodiky vypracované československými odborníky, upravené dle připomínek zúčastněných států a mongolských odborníků, se plně osvědčily.
Pozn. Jako jeden vnější
znak československého „rukopisu“ lze uvést označování všech positivních kusů
otvory do ušních boltců ve tvaru trojúhelníku a to v případě tuberkulózy
na levém uchu a v případě brucelózy na pravém uchu, tj. stejně jako
v Československu.
V celomongolském měřítku pracovaly dlouhodobě stovky zahraničních veterinárních expertů – epizootologů a diagnostiků - spolu s tisíci mongolských pracovníků za aktivní asistence místních chovatelů a s podporou centrální, ajmačných a somonních autorit.
Československé expedice v letech 1965-1968 provedly ve dvou vybraných ajmacích kolem 3,887,855 specifických vyšetření na vozhřivku, bovinní tuberkulózu a brucelózu, včetně označení pozitivních zvířat a následnou jejich izolací a předčasným vyřazením současně s dalšími příslušnými opatřeními k likvidaci ohnisek a k ochraně zdravých chovů.
Počty vyšetření mezinárodními veterinárními expedicemi 5 států v celomongolském
měřítku, tj. ve všech 16 ajmacích, dosáhly 37,530,635. Jednalo se o historicky
nejrozsáhlejší mezinárodní diagnostickou a ozdravovací akci současně proti
několika nebezpečným nákazám přenosným na člověka a to na celém teritoriu
veliké země.
Originální program a metodika a jejich realizace v takovém
rozsahu nemají obdoby v mezinárodní historii veterinární medicíny !
Byla to veliká satisfakce československé epizootologii, která akci iniciovala a
jejichž metody a výsledky se znásobily díky jejich uplatnění ve velkém
celonárodním meřítku (multiplying effect) s dlouhodobým velmi příznivým
dopadem na rozvoj živočišné výroby, na produkci masa a jiných produktů
animálního původu jakož i na zdraví
chovatelů a konzumentů živočišných potravin v celém Mongolsku.
Tisíce mongolských pastevců a spotřebitelů byly uchráněny před onemocněním a
smrtí uvedenými velmi nebezpečnými nákazami díky efektní pomoci všech zúčastněných mezinárodních veterinárních
expedicí.
References:
BOHÁČ,
J., JEŘÁBEK, J., LÁDR, J. 1968: Kazuistický poznatek o použitelnosti Kolářova F
alergenu v diagnostice brucelozy velbloudů. Veterinářství, XVIII: 218-219
ČERNOVSKÝ,
J., ŠEVČÍK, B. 1965: Poznatky z diagnostických akcí v Mongolsku. Veterinářství
XV: 249-252
EXPEDITION
STAFF 1964: Zpráva o činnosti československé veterinární expedice v Mongolské
lidové republice. Veterinární odbor
ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství: 38 pp
JEŘÁBEK,
J., LÁDR, J., BOHÁČ, J. 1969: Vliv intradermální maleinace koní na tvorbu
specifických protilátek. Veterinářství, XIX: 54-55
KOUBA,
V. 1964: Zpráva z cesty do Mongolské lidové republiky. Veterinární odbor
ministerstva zeměděství. 27 pp
KOUBA,
V. 1964: K veterinární problematice v Mongolské lidové republice. Veterinářství, XIV:387-391
KOUBA,
V., POSPÍCHAL, M., ŠEVČÍK, B. 1965: Zkušenosti s tlumením slintavky v
Mongolsku. Veterinářství, XV: 165-167
KOUBA,
V. (1965): Zpráva z vědecko-metodické konference specialistů členských
států RVHP k vypracování programu a metod boje proti vozhřivce, tuberkulóze a brucelóze
hospodářských zvířat v Mongolské republice. 4 pp
KOUBA,
V. , POSPÍCHAL, M. 1994: Protislintavková expedice v Mongolsku. Veterinářství,
XLIV,11: 542
KOUBA,
V. 2006: Double barrier strategy against foot-and-mouth disease panzootic wave
successfully applied under Mongolian conditions. Agricultura Tropica et
Subtropica,
LÁDR,
J., BOHÁČ, J., JEŘÁBEK, J., 1968: Srovnání účinnosti F alergenu a
brucelohydrolyzátu na ovcích. Veterinářství, XVIII: 538-539
ROTHBAUER,
V. 2007: Osobní poznámky - dopisy z
6.dubna a 14. srpna 2007
ŠEVČÍK
B. 1965: Zajímavosti z chovu zvířat v Mongolsku. Veterinářství, XV: 167-169
Tab. I.
Počet zvířat vyšetřených československými veterinárními expedicemi v
průběhu 1966-1968 ve dvou vybraných Mongolských provinciích
Druh |
Nemoc |
Rok |
Bulganská provincie |
Uvurkhangai provincie |
||||
Testovaných |
positivních |
% |
Testovaných |
Positivních |
% |
|||
Velbloud |
Brucelóza |
1966 |
522 |
89 |
17 |
- |
- |
- |
1967 |
737 |
97 |
13.1 |
14419 |
322 |
2.2 |
||
1968 |
480 |
61 |
12.7 |
10799 |
350 |
3.2 |
||
Skot |
Brucelóza |
1966 |
74881 |
4831 |
6.4 |
- |
- |
- |
1967 |
76568 |
3692 |
4.8 |
87232 |
5375 |
6.1 |
||
1968 |
70198 |
3812 |
5.4 |
27377 |
909 |
3.3 |
||
Ovce |
Brucelóza |
1966 |
31282 |
1174 |
3.7 |
- |
- |
- |
1967 |
346864 |
3807 |
1.0 |
545998 |
8454 |
1.5 |
||
1968 |
320938 |
2025 |
0.6 |
551554 |
6101 |
1.1 |
||
Koza |
Brucelóza |
1966 |
55412 |
546 |
0.9 |
- |
- |
- |
1967 |
55442 |
134 |
0.2 |
143269 |
2537 |
1.7 |
||
1968 |
45917 |
159 |
0.3 |
127981 |
642 |
0.5 |
||
Prase |
Brucelóza |
1966 |
168 |
1 |
0.6 |
- |
- |
- |
1967 |
129 |
- |
- |
44 |
- |
- |
||
1968 |
13 |
- |
- |
113 |
- |
- |
||
Pes |
Brucelóza |
1966 |
158 |
8 |
5.2 |
- |
- |
- |
1967 |
180 |
1 |
0.5 |
621 |
17 |
2.1 |
||
1968 |
182 |
2 |
1.0 |
593 |
35 |
5.9 |
||
Kůň |
Vozhřivka |
1966 |
91897 |
9298 |
10.1 |
- |
- |
- |
1967 |
83025 |
4011 |
4.8 |
184614 |
1171 |
0.6 |
||
1968 |
78064 |
2552 |
3.2 |
165455 |
1041 |
06 |
||
Velbloud |
Vozhřivka |
1966 |
698 |
- |
- |
- |
- |
- |
1967 |
736 |
- |
- |
14429 |
2 |
.01 |
||
1968 |
- |
- |
- |
- |
- |
- |
||
Skot |
Tuberkulóza |
1966 |
76175 |
127 |
0.6 |
- |
- |
- |
1967 |
76379 |
129 |
0.1 |
115788 |
68 |
0.05 |
||
1968 |
72267 |
55 |
0.7 |
111972 |
48 |
0.04 |
||
Prase |
Tuberkulóza |
1966 |
111 |
- |
- |
- |
- |
- |
1967 |
118 |
- |
- |
44 |
- |
- |
||
1968 |
80 |
- |
- |
118 |
- |
- |
||
Drůbež |
Tuberkulóza |
1966 |
196 |
- |
- |
|
- |
- |
1967 |
285 |
- |
- |
840 |
- |
- |
||
1968 |
446 |
23 |
5.2 |
385 |
- |
- |
Table II
Sumární tabulka o vyšeření zvířat československými veterinárními
expedicemi v průběhu 1966-1968 ve dvou provinciích Mongolska
===================================================
Bulgan ajmak Uvurkhangai ajmak ----------------------------------------------------------------------------------------
Druh Vyšetření Positiv. % Vyšetření Positiv. %
---------------------------------------------------------------------------------------
Vyšetření na brucelózu |
Velbloud |
|
1,739 |
247
|
14.20 |
|
25,218 |
672 |
2.66 |
Skot |
|
221,647 |
12,335 |
5.57 |
|
114,609 |
6,284 |
5.48 |
Ovce |
|
699,084 |
7,006 |
1.00 |
|
1,097,552 |
14,555 |
1.93 |
Koza |
|
156,771 |
839 |
0.54 |
|
271,250 |
3,179 |
1.17 |
Prase |
|
310 |
1 |
0.32 |
|
157 |
0 |
0 |
Vyšetření
na tuberkulózu
|
Skot |
|
224,821 |
311 |
0.14 |
|
227,760 |
116 |
0.05 |
Prase |
|
309 |
0 |
0 |
|
162 |
0 |
0 |
Drůbež |
|
927 |
23 |
2.48 |
|
1,225 |
0 |
0 |
Vyšetření na vozhřivku
Kůň |
|
252,986 |
15,861 |
6.27 |
|
350,069 |
2,212 |
0.63 |
Velbloud |
|
1,434 |
0 |
0 |
|
14,429 |
2 |
0.01 |
Tab. III.
Souhrnná tabulka o vyšetřování zvířat československými veterinárními
expedicemi v průběhu 1966-1968 ve dvou provinciích Mongolska
===============================================================
Druh Vyšetření Positivní %
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vyšetřování
na brucelózu
Velbloud |
26,957 |
919 |
3,41 |
Skot |
336,256 |
18,619 |
5.54 |
Ovce |
1,796,639 |
21,561 |
1.20 |
Koza |
428,021 |
4,018 |
0.94 |
Prase |
467 |
1 |
0.21 |
Pes |
572 |
63 |
11.01 |
|
|
|
|
Total |
2,588,912 |
|
|
Vyšetřování
na tuberkulózu
Skot |
677,402 |
427 |
0.06 |
Prase |
471 |
0 |
0.00 |
Drůbež |
2,152 |
23 |
1.07 |
|
|
|
|
Total |
680,025 |
|
|
Vyšetřování na vozhřivku
Kůň |
603,055 |
18,073 |
3.00 |
Velbloud |
15,863 |
2 |
0.01 |
|
|
|
|
Total |
618,918 |
|
|