827 Praha, 16. listopadu 2010

Doplněno 30.června 2011

ÚČAST NA GLOBÁLNÍ ERADIKACI MORU SKOTU – HISTORICKY PRVNÍ ANIMÁLNÍ INFEKCE VYMÝCENÉ NA CELÉM SVĚTĚ

Prof. MVDr Václav Kouba, DrSc.

bývalý vedoucí veterinární služby Organizace Spojených Národů

Úvod

Dne 20. září 2010 autor obdržel z Organizace Spojených Národů pro Výživu a Zemědělství (FAO-UN) pozvání do Říma na vyhlášení úspěšného ukončení globálního programu eradikace moru skotu. Při tom mu bylo sděleno ocenění jeho aktivní účasti na této nejdůležitější protinákazové akci v historii veterinární medicíny. To dalo podnět provést jakousi inventarizaci jeho konkretních činností, kterými přispěl jako jeden z mnohých k celosvětovému vymýcení této velmi nebezpečné nákazy způsobující v minulosti nesmírné ztráty. Šlo především o přímou účast v období, kdy pracoval jako vedoucí veterinární služby Organizace Spojených Národů pro Výživu a Zemědělství odpovědný za všechny programy OSN v oblasti veterinární medicíny. Přímá odpovědnost za program globální eradikace moru skotu měla vždy prioritu. Tento program se opíral o aktivity mezinárodní pomoci specifické ochraně ohrožených zemí, ozdravovacím opatřením v zamořených státech, specifické surveillance a dále o konkretní akce pomoci na mezinárodních úrovních – regionálních, kontinentálních až globální. Významným faktorem byla rozsáhlá výroba a kontrola protimorové vakciny a její cílené užití. Kromě toho autor se podílel v předchozích funkcích na činnostech podporujících protimorový program prostřednictvím specifického výzkumu, školství, informatiky, publikací atd. Členské vlády a sponzorské organizace vyyžadovaly skutky a ne slova („facta, non verba“).

Autor měl štěstí, že získával zkušenosti jako asistent u prof. Dr. Antonína Klobouka, který v roce 1921 vedl spolu s Prof. Dr Františkem Ševčíkem z Vysoké školy zvěrolékařské v Brně skupinu československých veterinárních lékařů a studentů do Polska*) k seznámení se s morem skotu a k účasti na opatřeních proti němu.

*) Mor skotu byl do Polska zavlečen v červenci a srpnu 1920 vojsky, která přivedla s sebou zamořená stáda. Postižena byla vojvodstva bialystocké, lubelské, varšavské a dva kraje východohaličské. Rozšířil se až do Pomořan.

Mor skotu byl historicky hlášen ze 114 zemí, z toho skoro všechny byly v Africe, Asii a v Evropě. Vyjímečně byl zjištěn v Australii, Brazilii **) a na Bermudách.

**) V srpnu 1920 byl mor skotu zjištěn v Belgii, kam byl zavlečen průvozem zebu z Indie transportem projíždějícím Antverpami určeným do Brazílie. Zde se objevil ve státě San Paolo, kde způsobil ohromné škody a rozšířil se do sousedních států Minas a Rio. Epizootie se šířila velkou rychlostí díky také havranním supovitým dravcům živícím se odpadky zvířecího masa..

První kontakt s morovým skotem měl autor v r. 1964 v Mongolsku, kde s vedením mongolské veterinární služby jednal o strategii a metodách boje proti této nákaze s uplatněním teritoriální vakcinace v pohraničních oblastech. Při této příležitosti měl možnost dne 13. května 1964 v Biofabrice Sangino (východně od hlavního města Ulaanbaataru) klinicky a patologicky vyšetřit kontrolní skot uměle infikovaný virem moru a pořídit řadu barevných snímků, které pak využil v československých vysokoškolských učebnicích, při výuce studentů a v postgraduálních kurzech včetně mezinárodních.

Uvedené pozvání obdržel od Dr. Juana Lubrotha, vedoucího veterinární služby Organizace Spojených národů pro výživu a zemědělství na Sympozium „Lessons learned from the eradication of Rinderpest for controlling other Transboundary Animal Diseases (TADs)“ konané v ústředí FAO ve dnech 13. a 14. října 2010. Současně uvedl že „ FAO highly values your contribution towards the eradication of Rinderpest“, což opakoval ještě v následném osobním dopise, ve kterém také informoval, že pan Jacques Diouf, Generální ředitel FAO dne 15. října 2010 vyhlásí konec celosvětové aktivity k vymýcení této velmi nebezpečné nákazy.

Material

Mezi hlavní zdroje podkladů pro tento článek patří dokumenty veterinární služby (Animal Health Service - AGAH) Organizace Spojených Národů pro Výživu a Zemědělství, která byla odpovědná za mezinárodní programy proti nákazám zvířat v celosvětovém měřítku, včetně proti moru skotu. V konkretním případě jde zejména o zprávy ze služebních cest autora (Back-to-Office Reports) a protokolů z jeho jednání týkajících se opatření proti moru skotu, zejména z porad AGAH, které řídil. Další zdroje představují údaje publikované světovými ročenkami zdraví zvířat a to FAO/WHO/OIE Animal Health Yearbook (autor byl několik let jeho šéfredaktorem) a OIE World Animal Health. Patří sem také dokumenty společné divize - Joint FAO/IEAE Animal Production and Health Division, International Atomic Energy Agency ve Vídni, která poskytovala členským zemím zejména pomoc v nejmodernější laboratorní diagnostice moru skotu. Důležité byly protokoly z konzultací expertů o metodách protimorových programů. Dalšími podkladovými dokumenty byly protokoly a publikace regionálních a kontinentálních protimorových programů a to „The Panafrican Rinderpest Campaign (PARC)“ zahájený v roce 1986 prostřednictvím Organizace Africké Jednoty (OAU), „The West Asia Rinderpest Eradication Campaign Coordination (WARECC)“ zahájený autorem v roce 1989 jako FAO/UNDP program a „The South Asia Rinderpest Eradication Campaign (SAREC)“. V další fázi protimorový program pokračoval již jako jednotný tj. globální „Global Rinderpest Eradication Programme (GREP)“ začleněný později formálně do speciální jednotky veterinární služby FAO (AGAH) nazvané "EMPRES - Emergency Prevention System for Transboundary Animal and Plant Pests and Diseases“. Protimorové akce v rámci akce WAREC byly významně podporovány regionálním programem FAO zaměřeným na živočišnou výrobu a zdraví zvířat na Blízkém a Středním Východě - „Middle and Near East Regional Animal Production and Health Project (MINEADEP)“- (GCP/REM /023MUL), financovaný z velké části členskými státy tohoto uskupení.

Dalšími zdroji byly osobní informace některých virologů AGAH mající na starost konkretní realizaci celosvětového programu proti moru skotu (např. Dr. Y. Ozawa, Dr. K. J. Wojciechowski). A konečně osobní zkušenosti autora z doby jeho působení v Organizaci Spojených Národů, zejména ve funkci vedoucího její veterinární služby, byly rovněž vzaty v úvahu.

Protimorové aktivity

Základem bylo identifikovat výskyt ohnisek moru, zony v bezprostředním ohrožení, ostatní území se specifickými riziky a hranice teritorií prostých klinických případů moru a hranice teritorií prostých morového viru. K tomu mimo jiné sloužily rozsáhlé serologické průzkumy i s přihlédnutím k postvakcinačním reakcím. Hlavní strategie eradikace spočívala v uplatnění radikální metody vybitím všech nemocných a podezřelých zvířat a zvířat-kontaktů současně s uplatněním co nejpřísnější karantény zamořených míst a okolních zon doplněné kruhovou vakcinací s navazující teritoriální vakcinací v ohrožených teritoriích.

Účast autora na protimorových akcí byla časově vymezena na období jeho působení ve FAO v letech 1978-1991 a to v následujících funkcích: Animal Health Officer (Research and Education), Animal Health Officer (Veterinary Intelligence), Senior Animal Health Officer (Veterinary Services) a konečně jako Chief, Animal Health Service. Právě toto období se vyznačovalo zahájením frontálního útoku proti moru skotu na úrovni postižených zemí, kontinentů a nakonec na celosvětové úrovni. V Africe tomuto období předcházelo zlepšení v letech 1962-1976 díky rozsáhlé vakcinace, avšak po jejím předčasném skončení (z ekonomických důvodů) došlo ke znovuvzplanutí a rozšíření na sever až do Egypta, na západ až do Senegalu, na východ až do Džibuti a na jih až do Zambie zatím co v Asii nákaza se rozšířila až do Turecka.

Poskytované protimorové akce autora, jakož i ostatních pracovníků veterinární služby FAO, spočívaly nejen v globálním řízení a mezinárodní koordinaci ale i při různých protimorových řešení na úrovni navštívených států, regionů a kontinentů. Tato řešení měla, po seznámení se s konkretní situaci a podmínkami řešení, různorodý charakter: identifikace specifické nákazové situace a její trend (prognozy), identifikace zamořených a ohrožených territorií, strategie protimorového programu, metodologie, pohotovostní plány, specifická ochranná a zdolávací opatření, diagnostika moru skotu (včetně zřizování a vybavení specifických diagnostických laboratoří a školení personálu), surveillance (např. rozsáhlý serologický monitoring), výroba a kontrola protimorové vakciny, postgraduální školení, informatika, výzkum, legislativa, posílení organizace veterinární služby*) atd. Při těchto cestách autor také kontroloval plnění příslušných veterinárních programů FAO a identifikoval novou nebo další profesionální pomoc této organizace. V případě nezbytnosti autor řešil i některé operativní problémy přímo na místě **).

*) Pod autorovým vedením byla připravena a v r. 1991 vydána kniha FAO „Guidelines for Strengthening of Animal Health Services in Developing Countries“, 1991 přeložená do francouzštiny a španělštiny).

**) Při návštěvě veterinární kliniky ve městě Fudaliya, jižně od Bagdadu, hlavního města Iraku dne 25. června 1989 autor a  Dr Mathur, nový vedoucí programu WAREC, zjistili typické příznaky moru u jedné dojnice s nesprávnou diagnozou (Irak tehdy informoval, že je moru prostý) a ihned zahájili mimořádná opatření na místě a zmobilizovali ministerstvo zemědělství.

Protimorové terenní programy vycházely jednak z požadavků jednotlivých vlád členských zemí, některých mezinárodních organizací (sponzorů) a jednak z vlastní iniciativy veterinární služby FAO - AGAH. Po schválení cíle a termínu, AGAH vypracovala podrobnější návrh („Project Document“) obsahující jednotlivé hlavní úkoly („Terms of Reference“) a jejich zabezpečení po stránce metodické, personální, materiální, finanční atd. k projednání a schválení příslušnými útvary FAO a představiteli příslušných vlád či organizací. Součásti dokumentu představovaly podrobné metodické postupy, seznam profesionálního a podpůrného personálu, seznam potřebných materiálů, rozpis rozpočtu (náklady na: experty, podpůrný personál, cestovné, školení, zařízení, nářadí, stavby a provoz), možná rizika, systém kontroly a podávání zpráv apod. Důležitý byl výběr expertů FAO jednak z rezerv profesionálně a jazykově prověřených veterinárních specialistů („Active Roster“), v počtu více než tisíc, pro případy časové naléhavosti a jednak vypsáním světového konkurzu s podrobným popisem požadavků na odbornost, zkušenosti a znalost příslušného jazyka. Vybraní experti před vycestováním do „terénu“ prošli v AGAH příslušnými odbornými instrukcemi („Briefing“). Materiální a finanční zabezpečení (včetně získávání sponzorů) zajišťovaly další útvary FAO. Kromě mimořádných situací vyžadujících okamžitou akci, žádný program nebyl zahájen pokud nebyl plně zabezpečen (zejména finančně). Většinou se vyžadovala určitá spoluúčast se strany příslušného státu. Všechny akce musely být se souhlasem příslušného státu. Globální a kontinentální strategické a metodické problémy byly řešeny v rámci vlastního rozpočtu FAO („Regular Programme“), ze kterého se hradily také operativní (naléhavé) programy pomoci („Technical Cooperation Programme - TCP“). V té době nejvýznamnější příspěvky pro protimorové terenní akce byly poskytovány z programu Organizace Spojených Národů pro Rozvoj („United Nations Development Programme – UNDP)“. Několik protimorových programů FAO bylo financováno příslušným státem („Trust Funds - TF“) anebo několika státy („Technical Cooperation among Developing Countries –TCDC“).

Seznam autorovým služebních cest do zemí Afriky a Asie řešících na kompetentních úrovních s rozhodovací pravomoci (např. ředitelů státních veterinárních služeb) různé veterinárně zdravotní problémy, při čemž prioritu v té době měly problémy související s morem skotu.

Uganda (17-26/9/1978 a 9-12/6/1981), Pákistán (12-16/11/1978), Indie (16-23/11/1978), Saudská Arábie (9-15/3/1979, 20-27/1/1980 a 21-24/2/1981), Lesotho (1-3/10/1979), Swaziland (3-6/10/1979), Botswana (7-14/10/1979), Mozambik (16-22/10/1979), Kenya (31/8-12/9/1980, 22-28/9/1981 a 19-21/1/1989), Etiopie (12-15/9/1980 a 22/9-4/10/1987), Libanon (15-16/9/1980), Sýrie (16-21/9/1980), Afganistan (7-17/10/1980), Zambie (1-11/12/1980 a 7-14/3/1981), Irák (2-10/2/1981 a 17-27/6/1989), Jordánsko (10-13/2/1981 a 17-19/6/1989), Kuwait (13-16/2/1981), Bahrain (16-18/2/1981), Katar ((18-21/2/1981), Sudan (24-27/2/1981), Zimbabwe (14-19/3/1981 a 19-26/8/1983), Senegal (19-21/1/1983), Niger (21/1-2/2/1983), Alžír (2-3/2/1983), Thajsko (25/2-7/3/1983 a 16-23/3/1991), Burma (7-9/3/1983), Bangladéš (9-11/3/1983), Severní Korea (28/9-28/10/1983), Čína (28-30/10/1983), Vietnam (5-15/12/1984), Tanzanie (15-19/1/1989), Jemen (11-13/2/1989), Egypt (17-22/3/1989), Libye (14-25/4/1989 a 31/1- 2/2/1990), Turecko (14-24/2/1990), Tunis (13-15/3/1990) a Indonesia (24-30/3/1991).

Nejhorší situace a nejtěžší řešení moru skotu byla na africkém kontinentě. Proto bylo klíčové založení speciálního programu proti moru skotu na africkém kontinentu v roce 1986 nazvaný „The Panafrican Rinderpest Campaign (PARC)“. Organizace Africké Jednoty (OAU) převzala za asistence a podpory FAO a Evropské Unie hlavní úkoly. Ústředí bylo zřízeno v Nairobi v Keni. Autor protimorovou problematiku řešil s Dr. W.N. Masigou, ředitelem PARC-OAU a Dr. Solomonem Haile-Mariamem, profesionálním vedoucím a koordinátorem tohoto programu (vystudoval na Vysoké škole veterinární v Brně). Autor využíval také příležitostí projednávat tuto problematiku s řediteli veterinárních služeb s hlediska poskytování pomoci FAO členským zemím např. u příležitosti kontinentální konference OIE pro Afriku v Aruše v Tanzanii v r. 1989. Problémy moru skotu v Centrální a Západní Africe řešil s Dr. Amadu Samba Sidibem (ředitel veterinární služby Mali a budoucí President OIE v letech 1991-1994), koordinátorem programu PARC v této části Afriky. Tomuto tématu byl věnován i týdenní seminář epizootologie a ekonomiky pro všechny ředitele veterinárních služeb frankofonních států Afriky, iniciován a organizován autorem v Niamey, Nigeru v r. 1983.

Podobně byl zřízen speciální regionální FAO/UNDP program proti moru skotu na Blízkém a Středním Východu v 1989 nazvaný „The West Asia Rinderpest Eradication Campaign Coordination (WARECC)“ . Ústředí, včetně referenčního centra pro laboratorní diagnostiku, bylo zřízeno za účasti autora a vedoucího tohoto programu Dr. S.C. Mathura z Indie (bývalý šéf indické veterinární služby a protimorový specialista) v Bagdadu v Iráku. Autor protimorovou problematiku také několikrát řešil s Dr. F.I. El-Dessoukym, úřadujícím ředitelem regionálního programu MINEADEP („Middle and Near East Regional Animal Production and Health“) a s vedoucími veterinárních služeb členských států této oblasti v rámci jejich pravidelného zasedání (např. v Jemenu - 1989 a Turecku - 1990). Další příležitostí byl Pan-arabský veterinární kongres v Egyptě v roce 1989.

V jižní Asii byl zřízen v osmdesátých letech podobný regionální program FAO proti moru skotu nazvaný „South Asia Rinderpest Eradication Campaign (SAREC)“ finančně podporovaný zejména Evropskou Unii. Problémy moru skotu v Asii řešil autor s představiteli Regionální úřadovny FAO pro Asii a Pacifik se sídlem v Bangkoku vThajsku a to v r. 1983 s Dr B. K. Sonim, Regionálním specialistou pro živočišnou výrobu a zdraví a v r. 1991 s jejím ředitelem Mr. H. Tsuchiamem a Dr. M. Sasakim, Regionálním specialistou pro živočišnou výrobu a zdraví.

Významná byla protimorová spolupráce veterinární služby FAO s vedením společné divize - Joint FAO/IEAE Animal Production and Health Division, International Atomic Energy Agency ve Vídni (např. s  Dr. Jamesem Dargiem a Dr. Martynem H. Jeggoem), která vyvíjela a poskytovala bezplatně nejmodernější protimorové diagnostické laboratorní prostředky („diagnostic kits“) a příslušná školení.

Autor jako vedoucí veterinární služby UN-FAO byl za všechny výše uvedené programy a jejich výsledky v daném období odpovědný.

Podrobnější informace o řešení moru skotu ve vybraných zemích viz v Kouba, V. (2010): „Contribution to global eradication of rinderpest“. (http://vaclavkouba.byl.cz/rp_actions3.htm).

Diskuze a závěr

Při této příležitosti je třeba se zmínit i o dalších Čechoslovácích, kteří se na této akci podíleli v osmdesátých letech dvacátého století výrobou protimorové vakcíny v Institutu pro výrobu sér a vakcín v Mogadishu v Somálsku jako byli naši virologové Doc. Dr. Jaromír Menšík, Dr. Vojtěch Mádr, Dr. Ladislav Dedek, Dr. Jiří Petlach a Dr. Václav Rozkošný (např. jen Dr. Dedek se v průběhu 19 měsíců pobytu podílel na výrobě 8 500 000 dávek vakcíny proti moru skotu).

Na vymýcení moru skotu v celosvětovém měřítku mají zásluhu tisíce obětavých veterinárních lékařů v asi stovce zemí. Důležitá byla podpora řady mezinárodních organizací a finančních sponzorů. Roli iniciátora, organizátora, odpovědného realizátora poskytující konkrétní pomoc členským státům a jejich uskupením měla veterinární služba (Animal Health Service - AGAH) Organizace Spojených Národů pro Výživu a Zemědělství (FAO) v čele se svými vedoucími, kteří se postupně vystřídali v průběhu posledních pěti desítek let: Dr. E. Eichorn (USA), Dr. Reg Barn Griffiths (Velká Britanie), Dr. Yoshihira Ozawa (Japonsko), přechodně úřadující Dr Paul McCosker (Australia), Dr. Václav Kouba (Československo), Dr. Yves Cheneau (Francie), Dr. Josef Maurice Domenech (Francie) a Dr. Juan Lubroth (USA).

Tímto historickým úspěchem se globální likvidace moru skotu zařadila jako druhá v historii lidstva po vymýcení neštovic v lidské populaci v r. 1980. Obrovské škody, které mor skotu v minulosti napáchal se už nebudou opakovat. Jde o velký příspěvek rozvoji a produkci zvířat druhů vnímavých na mor skotu, ekonomice živočišné výroby, usnadnění mezinárodního obchodu se zvířaty a jejich produkty a ke snížení chudoby v rozvojových zemích.

Definitivní formální tečka byla provedena na 37. konferenci FAO v Římě dne 28 června 2011 a to schválením «Declaration on Global Freedom from Rinderpest». Autor článku se zúčastnil tohoto historického aktu, kam byl pozván jako bývalý vedoucí veterinární služby OSN, kdy byl odpovědný za globální program eradikace moru skotu.

Literatura

1. Dedek, L. a Petlach, J. (2010): Vzpomínky na veterinární praxi. Zvěrokruh, roč. 17: 29-30

2. FAO (1996): The world without rinderpest. FAO Animal Production and Health Paper 129, Rome, 173 pp.

3. Kouba, V. (Editor): FAO/WHO/OIE Animal Health Yearbook, Rome, 1980-1990

4. Kouba, V. (2003): Rinderpest occurrence and eradication in Africa and Asia. Agricultura tropica et subtropica, Universitas Agriculturae Praga, Vol. 36, 2003:42-45

5. Kouba, V. (2010): Contribution to global eradication of rinderpest. http://vaclavkouba.byl.cz/rp_actions3.htm.

6. Kouba, V. (2011): Mor skotu - první animální infekce vymýcená na celém světě. Veterinářství, 5, 2011: 288-291.

7. Masiga, W.N. (1999): Pan-African surveillance for transboundary animal diseases: The Pan-African programme for the control of epizootics, “PACE”. In: Fourth Expert Consultation on Emergency Prevention System for Transboundary Animal and Plant Pests and Diseases (EMPRES) – Livestock Programme, Rome, 128-130.

8. Obi, T.U., Roeder, P.L., Geering W.A. (1999): Manual on the preparation of rinderpest contingency plans, FAO, 34 pp.

9. OIE (1990-2002): World Animal Health, Paris

10. OIE (2000): Manual of Standards for Diagnostic Tests and Vaccines, Fourth Edition, Paris, 957 pp.

11. OIE (2003). International Animal Health Code, Paris, 510 pp.

12. Ozawa, Y. (1983): Osobní informace

13. Rweyemamu, M. (1996): The global rinderpest status in 1996. In: Proceedings of the FAO Technical Consultation on the Global Rinderpest Eradication Programme, Rome, 41-48.

14. Ševčík, F. : (1921): Mor skotu. Přednáška posluchačům vysoké školy zvěrolékařské v Brně, konaná v lednu 1921

15. Ševčík, F. (1921): I. Mezinárodní konference o tlumení epizootií v Paříži. Zvěrolékařský obzor, číslo 8-10, str. 73-87

16. Wojciechowski, K.J. (1990): Osobní informace

Doplněk:

Márton, Š. (2011): V krajine ohlušujúceho ticha. Zápisník člena veterinárnej expedície v Mongolsku v roku 1964. Univerzita veterinářského lekárstva a farmácie, Košice. 191 stran.

Příloha:

Přehled zemí v minulosti postižených morem skotu a rok posledního případu (dle OIE World Animal Health Information Database - WAHID, 2010:

Africa: Angola (1962), Benin (1987), Botswana (1899), Burkina Faso (1988), Burundi (1934), Cameroon (1986), Central African Republic (1983), Chad (1984), Congo (1986), Cote d’Ivoire (1986), Djibuti (1985), Egypt (1987), Eritrea (1995), Ethiopia (1995), Gambia (1965), Ghana (1988), Guinea (1967), Guinea Bissau (1967), Kenya (2003), Lesotho (1886), Libya (1966), Mali (1986), Mauritania (2003), Mozambique (1896), Namibia (1907), Niger (1986), Nigeria (1987), Reunion (1902), Ruanda (1932), Senegal (1978), Somalia (1983), South Africa (1904), Sudan (1998), Swaziland (1898), Tanzania (1997), Togo (1986), Uganda (1994), Zambia (1896), Zimbabwe (1898).

Americas: Bermuda, Brazil (1921).

Asia: Afghanistan (1995), Armenia (1928), Azerbaijan (1929), Bahrain (1985), Bangladesh (1958), Bhutan (1969), Brunei (1950), Cambodia (1986), China (1955), Hongkong (1950), India (1995), Indonesia (1907), Iran (1994), Irak (1996), Izrael (1983), Kuwait (1985), Japan (1924), Jordan (1972), Kazakhstan (1928), Korea (1931), Korea-DPR (1948), Laos (1966), Lebanon (1982), Malayasia (1924), Mongolia (1992), Myanmar (1957), Nepal (1990), Oman (1995), Pakistan (2000), Palestian Auton. Territories (1983), Philippines (1955), Quatar (1987), Saudi Arabia (1999), Singapur (1930), Sri Lanka (1994), Syria (1982), Taipei China (1949), Thailand (1959), Turkey (1996), United Arab Emirates (1995), Vietnam (1977), Yemen (1995).

Europe: Albania (1924), Austria (1881), Belgium (1920), Bosnia and Herzegovina (1883), Bulgaria (1913), Croatia (1883), Czech Republic (1881), Denamark (1782), Finland (1877), France (1870), Georgia (1989), Germany (1870), Greece (1926), Hungary (1881), Ireland (1866), Italy (1949), Latvia (1921), Netherlands (1869), Poland (1921), Romania (1886), Russia (1998), Serbia and Montenegro (1883), Slovakia (1881), Slovenia (1883), Sweden (1700), Switzerland (1871), U.K./Great Britain (1877), U.K. Northern Ireland (1900).

Oceania: Australia (1923).