827 Praha,
16. listopadu 2010
Doplněno 30.června
2011
ÚČAST NA GLOBÁLNÍ ERADIKACI MORU SKOTU
– HISTORICKY PRVNÍ ANIMÁLNÍ INFEKCE VYMÝCENÉ NA CELÉM SVĚTĚ
Prof.
MVDr Václav Kouba, DrSc.
bývalý
vedoucí veterinární služby Organizace Spojených Národů
Úvod
Dne
20. září 2010 autor obdržel z Organizace
Spojených Národů pro Výživu a Zemědělství (FAO-UN) pozvání do Říma na vyhlášení úspěšného ukončení globálního
programu eradikace moru skotu. Při tom mu bylo sděleno ocenění jeho aktivní účasti na této
nejdůležitější protinákazové akci v historii veterinární medicíny. To dalo
podnět provést jakousi inventarizaci jeho konkretních činností, kterými přispěl
jako jeden z mnohých k celosvětovému vymýcení této velmi nebezpečné
nákazy způsobující v minulosti nesmírné ztráty. Šlo především o přímou účast v období, kdy
pracoval jako vedoucí veterinární služby Organizace Spojených Národů pro Výživu
a Zemědělství odpovědný za všechny programy OSN v oblasti veterinární
medicíny. Přímá odpovědnost za program globální eradikace moru skotu měla vždy
prioritu. Tento program se opíral o
aktivity mezinárodní pomoci specifické ochraně ohrožených zemí,
ozdravovacím opatřením v zamořených státech, specifické surveillance a
dále o konkretní akce pomoci na mezinárodních úrovních – regionálních,
kontinentálních až globální. Významným faktorem byla rozsáhlá výroba a kontrola
protimorové vakciny a její cílené užití. Kromě toho autor se podílel
v předchozích funkcích na činnostech podporujících protimorový program
prostřednictvím specifického výzkumu, školství, informatiky, publikací atd.
Členské vlády a sponzorské organizace vyyžadovaly skutky a ne slova („facta, non verba“).
Autor
měl štěstí, že získával zkušenosti jako asistent u prof. Dr. Antonína Klobouka,
který v roce 1921 vedl spolu s Prof. Dr Františkem Ševčíkem z Vysoké
školy zvěrolékařské v Brně skupinu československých veterinárních lékařů a
studentů do Polska*) k seznámení se s morem skotu a k účasti na
opatřeních proti němu.
*)
Mor skotu byl do Polska zavlečen v červenci a srpnu 1920 vojsky, která
přivedla s sebou zamořená stáda. Postižena byla vojvodstva bialystocké,
lubelské, varšavské a dva kraje východohaličské. Rozšířil se až do Pomořan.
Mor skotu byl historicky hlášen
ze 114 zemí, z toho skoro všechny byly v Africe, Asii a
v Evropě. Vyjímečně byl zjištěn v Australii, Brazilii **) a na Bermudách.
**) V srpnu 1920 byl mor
skotu zjištěn v Belgii, kam byl zavlečen průvozem zebu z Indie
transportem projíždějícím Antverpami určeným do Brazílie. Zde se objevil ve
státě San Paolo, kde způsobil ohromné škody a rozšířil se do sousedních států
Minas a Rio. Epizootie se šířila velkou rychlostí díky také havranním supovitým
dravcům živícím se odpadky zvířecího masa..
První
kontakt s morovým skotem měl autor v r. 1964 v Mongolsku, kde
s vedením mongolské veterinární služby jednal o strategii a metodách boje
proti této nákaze s uplatněním teritoriální vakcinace v pohraničních
oblastech. Při této příležitosti měl možnost dne 13. května 1964
v Biofabrice Sangino (východně od hlavního města Ulaanbaataru) klinicky a
patologicky vyšetřit kontrolní skot uměle infikovaný virem moru a pořídit řadu
barevných snímků, které pak využil v československých vysokoškolských
učebnicích, při výuce studentů a v postgraduálních kurzech včetně
mezinárodních.
Uvedené
pozvání obdržel od Dr. Juana Lubrotha, vedoucího veterinární služby Organizace
Spojených národů pro výživu a zemědělství na Sympozium „Lessons learned from the
eradication of Rinderpest for controlling other Transboundary Animal Diseases
(TADs)“ konané v ústředí FAO ve dnech 13. a 14. října 2010. Současně
uvedl že „
FAO highly
values your contribution towards the eradication of Rinderpest“, což
opakoval ještě v následném osobním dopise, ve kterém také informoval, že pan
Jacques Diouf, Generální ředitel FAO dne 15. října 2010 vyhlásí konec
celosvětové aktivity k vymýcení této velmi nebezpečné nákazy.
Material
Mezi hlavní zdroje podkladů pro tento článek patří dokumenty
veterinární služby (Animal Health Service - AGAH) Organizace Spojených Národů
pro Výživu a Zemědělství, která byla odpovědná za mezinárodní programy proti
nákazám zvířat v celosvětovém měřítku, včetně proti moru skotu.
V konkretním případě jde zejména o zprávy ze služebních cest autora (Back-to-Office Reports) a protokolů
z jeho jednání týkajících se opatření proti moru skotu, zejména
z porad AGAH, které řídil. Další zdroje představují údaje publikované
světovými ročenkami zdraví zvířat a to FAO/WHO/OIE Animal Health Yearbook
(autor byl několik let jeho šéfredaktorem) a OIE World Animal Health. Patří sem
také dokumenty společné divize - Joint FAO/IEAE Animal Production and Health
Division, International Atomic Energy Agency ve Vídni, která poskytovala
členským zemím zejména pomoc v nejmodernější laboratorní diagnostice moru
skotu. Důležité byly protokoly z konzultací expertů o metodách
protimorových programů. Dalšími podkladovými dokumenty byly protokoly a
publikace regionálních a kontinentálních protimorových programů a to „The Panafrican Rinderpest Campaign (PARC)“
zahájený v roce 1986 prostřednictvím Organizace Africké Jednoty (OAU), „The West Asia Rinderpest Eradication
Campaign Coordination (WARECC)“ zahájený autorem v roce 1989 jako FAO/UNDP program
a „The South Asia Rinderpest Eradication
Campaign (SAREC)“. V další fázi protimorový program pokračoval již
jako jednotný tj. globální „Global
Rinderpest Eradication Programme (GREP)“ začleněný později formálně do
speciální jednotky veterinární služby FAO (AGAH) nazvané "EMPRES - Emergency
Prevention System for Transboundary Animal and Plant Pests and Diseases“. Protimorové
akce v rámci akce WAREC byly významně podporovány
regionálním programem FAO zaměřeným na živočišnou výrobu a zdraví zvířat
na Blízkém a Středním Východě - „Middle and Near East Regional Animal
Production and Health Project (MINEADEP)“- (GCP/REM /023MUL), financovaný z velké
části členskými státy tohoto uskupení.
Dalšími zdroji byly osobní informace
některých virologů AGAH mající na starost konkretní realizaci celosvětového
programu proti moru skotu (např. Dr. Y. Ozawa, Dr. K. J. Wojciechowski). A konečně
osobní zkušenosti autora z doby jeho působení v Organizaci Spojených
Národů, zejména ve funkci vedoucího její veterinární služby, byly rovněž vzaty v úvahu.
Protimorové
aktivity
Základem bylo identifikovat výskyt
ohnisek moru, zony v bezprostředním ohrožení, ostatní území se specifickými
riziky a hranice teritorií prostých
klinických případů moru a hranice teritorií prostých morového viru. K tomu mimo jiné sloužily rozsáhlé serologické průzkumy i s přihlédnutím k
postvakcinačním reakcím. Hlavní strategie eradikace spočívala v uplatnění
radikální metody vybitím všech nemocných a podezřelých zvířat a zvířat-kontaktů
současně s uplatněním co nejpřísnější karantény zamořených míst a okolních zon
doplněné kruhovou vakcinací s navazující teritoriální vakcinací v ohrožených
teritoriích.
Účast
autora na protimorových akcí byla časově vymezena na období jeho působení ve
FAO v letech 1978-1991 a to v následujících funkcích: Animal Health Officer (Research and
Education), Animal Health Officer (Veterinary Intelligence), Senior Animal
Health Officer (Veterinary Services) a konečně jako Chief, Animal Health
Service. Právě toto období se vyznačovalo zahájením frontálního útoku proti
moru skotu na úrovni postižených zemí, kontinentů a nakonec na celosvětové
úrovni. V Africe tomuto období předcházelo zlepšení v letech 1962-1976 díky rozsáhlé vakcinace, avšak po
jejím předčasném skončení (z ekonomických důvodů) došlo ke znovuvzplanutí a
rozšíření na sever až do Egypta, na západ až do Senegalu, na východ až do Džibuti
a na jih až do Zambie zatím co v Asii nákaza se rozšířila až do Turecka.
Poskytované
protimorové akce autora, jakož i ostatních pracovníků veterinární služby FAO, spočívaly
nejen v globálním řízení a mezinárodní koordinaci ale i při různých
protimorových řešení na úrovni navštívených států, regionů a kontinentů. Tato
řešení měla, po seznámení se s konkretní situaci a podmínkami řešení, různorodý
charakter: identifikace specifické nákazové situace a její trend (prognozy),
identifikace zamořených a ohrožených territorií, strategie protimorového
programu, metodologie, pohotovostní plány, specifická ochranná a zdolávací
opatření, diagnostika moru skotu (včetně zřizování a vybavení specifických diagnostických laboratoří a
školení personálu), surveillance (např. rozsáhlý serologický monitoring),
výroba a kontrola protimorové vakciny, postgraduální školení, informatika, výzkum, legislativa, posílení
organizace veterinární služby*) atd. Při těchto cestách autor také kontroloval
plnění příslušných veterinárních programů FAO a identifikoval novou nebo další
profesionální pomoc této organizace. V případě nezbytnosti autor řešil i
některé operativní problémy přímo na místě **).
*)
Pod autorovým vedením byla připravena a v r. 1991 vydána kniha FAO „Guidelines for Strengthening of Animal Health
Services in Developing Countries“, 1991 přeložená do francouzštiny a
španělštiny).
**) Při návštěvě veterinární kliniky ve městě Fudaliya,
jižně od Bagdadu, hlavního města Iraku dne 25.
června 1989 autor a Dr Mathur,
nový vedoucí programu WAREC, zjistili typické příznaky moru u jedné dojnice
s nesprávnou diagnozou (Irak tehdy informoval, že je moru prostý) a ihned
zahájili mimořádná opatření na místě a zmobilizovali ministerstvo zemědělství.
Protimorové
terenní programy vycházely jednak z požadavků jednotlivých vlád členských
zemí, některých mezinárodních organizací (sponzorů) a jednak z vlastní
iniciativy veterinární služby FAO - AGAH. Po schválení cíle a termínu, AGAH
vypracovala podrobnější návrh („Project
Document“) obsahující jednotlivé hlavní úkoly („Terms of Reference“) a jejich zabezpečení po stránce metodické,
personální, materiální, finanční atd. k projednání a schválení příslušnými
útvary FAO a představiteli příslušných vlád či organizací. Součásti dokumentu
představovaly podrobné metodické postupy, seznam profesionálního a podpůrného personálu,
seznam potřebných materiálů, rozpis rozpočtu (náklady na: experty, podpůrný
personál, cestovné, školení, zařízení, nářadí, stavby a provoz), možná rizika, systém
kontroly a podávání zpráv apod. Důležitý byl výběr expertů FAO jednak z
rezerv profesionálně a jazykově prověřených
veterinárních specialistů („Active Roster“),
v počtu více než tisíc, pro případy časové naléhavosti a jednak
vypsáním světového konkurzu s podrobným popisem požadavků na odbornost, zkušenosti a znalost
příslušného jazyka. Vybraní experti před vycestováním do „terénu“ prošli
v AGAH příslušnými odbornými instrukcemi („Briefing“). Materiální a finanční zabezpečení (včetně získávání
sponzorů) zajišťovaly další útvary FAO. Kromě mimořádných situací vyžadujících
okamžitou akci, žádný program nebyl zahájen pokud nebyl plně zabezpečen
(zejména finančně). Většinou se vyžadovala určitá spoluúčast se strany
příslušného státu. Všechny akce musely být se souhlasem příslušného státu.
Globální a kontinentální strategické a metodické problémy byly řešeny
v rámci vlastního rozpočtu FAO („Regular
Programme“), ze kterého se hradily také operativní (naléhavé) programy
pomoci („Technical Cooperation Programme
- TCP“). V té době nejvýznamnější příspěvky pro protimorové terenní
akce byly poskytovány z programu Organizace Spojených Národů pro Rozvoj („United Nations Development Programme – UNDP)“.
Několik protimorových programů FAO bylo financováno příslušným státem („Trust Funds - TF“) anebo několika státy („Technical Cooperation among Developing
Countries –TCDC“).
Seznam
autorovým služebních cest do zemí Afriky a Asie řešících na kompetentních
úrovních s rozhodovací pravomoci (např. ředitelů státních veterinárních
služeb) různé veterinárně zdravotní problémy, při čemž prioritu v té době měly problémy související s morem skotu.
Uganda (17-26/9/1978
a 9-12/6/1981), Pákistán (12-16/11/1978), Indie
(16-23/11/1978), Saudská Arábie (9-15/3/1979, 20-27/1/1980 a 21-24/2/1981), Lesotho (1-3/10/1979), Swaziland (3-6/10/1979), Botswana
(7-14/10/1979), Mozambik (16-22/10/1979), Kenya (31/8-12/9/1980, 22-28/9/1981 a
19-21/1/1989), Etiopie (12-15/9/1980 a 22/9-4/10/1987), Libanon (15-16/9/1980), Sýrie (16-21/9/1980),
Afganistan (7-17/10/1980), Zambie (1-11/12/1980 a 7-14/3/1981), Irák
(2-10/2/1981 a 17-27/6/1989), Jordánsko (10-13/2/1981 a 17-19/6/1989), Kuwait
(13-16/2/1981), Bahrain (16-18/2/1981), Katar ((18-21/2/1981), Sudan
(24-27/2/1981), Zimbabwe (14-19/3/1981 a 19-26/8/1983), Senegal (19-21/1/1983),
Niger (21/1-2/2/1983), Alžír (2-3/2/1983), Thajsko (25/2-7/3/1983 a
16-23/3/1991), Burma (7-9/3/1983), Bangladéš (9-11/3/1983), Severní Korea
(28/9-28/10/1983), Čína (28-30/10/1983), Vietnam (5-15/12/1984), Tanzanie
(15-19/1/1989), Jemen (11-13/2/1989), Egypt (17-22/3/1989), Libye (14-25/4/1989
a 31/1- 2/2/1990), Turecko (14-24/2/1990), Tunis (13-15/3/1990) a Indonesia
(24-30/3/1991).
Nejhorší
situace a nejtěžší řešení moru skotu byla na africkém kontinentě. Proto bylo klíčové
založení speciálního programu proti moru
skotu na africkém kontinentu v roce 1986 nazvaný „The Panafrican Rinderpest Campaign (PARC)“. Organizace Africké
Jednoty (OAU) převzala za asistence a podpory FAO a Evropské Unie hlavní úkoly.
Ústředí bylo zřízeno v Nairobi v Keni. Autor protimorovou
problematiku řešil s Dr. W.N. Masigou, ředitelem PARC-OAU a Dr. Solomonem Haile-Mariamem,
profesionálním vedoucím a koordinátorem tohoto programu (vystudoval na Vysoké
škole veterinární v Brně). Autor využíval také příležitostí projednávat
tuto problematiku s řediteli veterinárních služeb s hlediska
poskytování pomoci FAO členským zemím např. u příležitosti kontinentální
konference OIE pro Afriku v Aruše v Tanzanii v r. 1989. Problémy
moru skotu v Centrální a Západní Africe řešil s Dr. Amadu Samba
Sidibem (ředitel veterinární služby Mali a budoucí President OIE v letech
1991-1994), koordinátorem programu PARC v této části Afriky. Tomuto tématu
byl věnován i týdenní seminář epizootologie a ekonomiky pro všechny ředitele
veterinárních služeb frankofonních států Afriky, iniciován a organizován
autorem v Niamey, Nigeru v r. 1983.
Podobně
byl zřízen speciální regionální FAO/UNDP program proti moru skotu na Blízkém a
Středním Východu v 1989 nazvaný „The
West Asia Rinderpest Eradication Campaign Coordination (WARECC)“ . Ústředí,
včetně referenčního centra pro laboratorní diagnostiku, bylo zřízeno za účasti
autora a vedoucího tohoto programu Dr. S.C. Mathura z Indie (bývalý šéf
indické veterinární služby a protimorový specialista) v Bagdadu v Iráku.
Autor protimorovou problematiku také několikrát řešil s Dr. F.I. El-Dessoukym,
úřadujícím ředitelem regionálního programu MINEADEP („Middle
and Near East Regional Animal Production and Health“) a s vedoucími veterinárních služeb členských
států této oblasti v rámci jejich pravidelného zasedání (např. v Jemenu
- 1989 a Turecku - 1990). Další příležitostí byl Pan-arabský veterinární
kongres v Egyptě v roce 1989.
V jižní
Asii byl zřízen v osmdesátých letech podobný regionální program FAO proti
moru skotu nazvaný „South Asia Rinderpest
Eradication Campaign (SAREC)“ finančně podporovaný zejména Evropskou Unii. Problémy
moru skotu v Asii řešil autor s představiteli Regionální úřadovny FAO
pro Asii a Pacifik se sídlem v Bangkoku vThajsku a to v r. 1983
s Dr B. K. Sonim, Regionálním specialistou pro živočišnou výrobu a zdraví
a v r. 1991 s jejím ředitelem Mr. H. Tsuchiamem a Dr. M. Sasakim, Regionálním
specialistou pro živočišnou výrobu a zdraví.
Významná
byla protimorová spolupráce veterinární služby FAO s vedením společné divize - Joint FAO/IEAE Animal Production and Health
Division, International Atomic Energy Agency ve Vídni (např. s Dr.
Jamesem Dargiem a Dr. Martynem H. Jeggoem), která vyvíjela a poskytovala
bezplatně nejmodernější protimorové diagnostické laboratorní prostředky („diagnostic
kits“) a příslušná školení.
Autor
jako vedoucí veterinární služby UN-FAO byl za všechny výše uvedené programy a
jejich výsledky v daném období odpovědný.
Podrobnější
informace o řešení moru skotu ve vybraných zemích viz v Kouba, V. (2010): „Contribution to global eradication of rinderpest“. (http://vaclavkouba.byl.cz/rp_actions3.htm).
Diskuze a závěr
Při
této příležitosti je třeba se zmínit i o dalších Čechoslovácích, kteří se na
této akci podíleli v osmdesátých letech dvacátého století výrobou
protimorové vakcíny v Institutu pro výrobu sér a vakcín v Mogadishu v Somálsku
jako byli naši virologové Doc. Dr. Jaromír Menšík, Dr.
Na
vymýcení moru skotu v celosvětovém měřítku mají zásluhu tisíce obětavých
veterinárních lékařů v asi stovce zemí. Důležitá byla podpora řady
mezinárodních organizací a finančních sponzorů. Roli iniciátora, organizátora,
odpovědného realizátora poskytující konkrétní pomoc členským státům a jejich
uskupením měla veterinární služba (Animal Health Service - AGAH) Organizace
Spojených Národů pro Výživu a Zemědělství (FAO) v čele se svými vedoucími,
kteří se postupně vystřídali v průběhu posledních pěti desítek let: Dr. E.
Eichorn (USA), Dr. Reg Barn Griffiths (Velká Britanie), Dr. Yoshihira Ozawa (Japonsko),
přechodně úřadující Dr Paul McCosker (Australia), Dr. Václav Kouba
(Československo), Dr. Yves Cheneau (Francie), Dr. Josef Maurice Domenech
(Francie) a Dr. Juan Lubroth (USA).
Tímto
historickým úspěchem se globální likvidace moru skotu zařadila jako druhá
v historii lidstva po vymýcení neštovic v lidské populaci v r.
1980. Obrovské škody, které mor skotu v minulosti napáchal se už nebudou
opakovat. Jde o velký příspěvek rozvoji a produkci zvířat druhů vnímavých na
mor skotu, ekonomice živočišné výroby, usnadnění mezinárodního obchodu se
zvířaty a jejich produkty a ke snížení chudoby v rozvojových zemích.
Definitivní
formální tečka byla provedena na 37. konferenci FAO v Římě dne 28 června 2011 a
to schválením «Declaration on Global
Freedom from Rinderpest». Autor článku se zúčastnil tohoto historického
aktu, kam byl pozván jako bývalý vedoucí veterinární služby OSN, kdy byl
odpovědný za globální program eradikace moru skotu.
Literatura
1.
Dedek, L. a Petlach, J. (2010):
Vzpomínky na veterinární praxi. Zvěrokruh, roč. 17: 29-30
2. FAO (1996): The world without rinderpest. FAO Animal
Production and Health Paper 129,
3. Kouba, V. (Editor): FAO/WHO/OIE Animal Health
Yearbook,
4. Kouba, V. (2003):
Rinderpest occurrence and eradication in
5. Kouba, V. (2010): Contribution to global eradication
of rinderpest. http://vaclavkouba.byl.cz/rp_actions3.htm.
6. Kouba, V. (2011): Mor skotu - první animální infekce vymýcená na celém světě. Veterinářství, 5, 2011: 288-291.
7. Masiga, W.N.
(1999): Pan-African surveillance for transboundary animal diseases: The
Pan-African programme for the control of epizootics, “PACE”. In: Fourth Expert
Consultation on Emergency Prevention System for Transboundary Animal and Plant
Pests and Diseases (EMPRES) – Livestock Programme,
8. Obi, T.U.,
Roeder, P.L., Geering W.A. (1999): Manual
on the preparation of rinderpest contingency plans, FAO, 34 pp.
9. OIE (1990-2002): World Animal
Health,
10. OIE (2000): Manual of Standards for Diagnostic Tests and Vaccines,
Fourth Edition,
11. OIE (2003). International Animal Health Code,
12. Ozawa, Y. (1983): Osobní informace
13. Rweyemamu, M. (1996): The global rinderpest status in 1996. In:
Proceedings of the FAO Technical Consultation on the Global Rinderpest
Eradication Programme,
14. Ševčík, F. : (1921):
Mor skotu. Přednáška posluchačům vysoké školy zvěrolékařské v Brně, konaná
v lednu 1921
15. Ševčík, F.
(1921): I. Mezinárodní konference o tlumení epizootií v Paříži.
Zvěrolékařský obzor, číslo 8-10, str. 73-87
16. Wojciechowski, K.J. (1990): Osobní
informace
Doplněk:
Márton, Š. (2011): V krajine ohlušujúceho ticha. Zápisník člena veterinárnej expedície v Mongolsku v roku 1964. Univerzita veterinářského lekárstva a farmácie, Košice. 191 stran.
Příloha:
Přehled zemí v minulosti
postižených morem skotu a rok posledního případu (dle OIE World Animal Health Information
Database - WAHID, 2010:
Africa: Angola (1962), Benin (1987), Botswana (1899), Burkina Faso
(1988), Burundi (1934), Cameroon (1986), Central African Republic (1983), Chad
(1984), Congo (1986), Cote d’Ivoire (1986), Djibuti (1985), Egypt (1987),
Eritrea (1995), Ethiopia (1995), Gambia (1965), Ghana (1988), Guinea (1967),
Guinea Bissau (1967), Kenya (2003), Lesotho (1886), Libya (1966), Mali (1986), Mauritania
(2003), Mozambique (1896), Namibia (1907), Niger (1986), Nigeria (1987), Reunion (1902), Ruanda (1932), Senegal
(1978), Somalia (1983), South Africa (1904), Sudan (1998), Swaziland (1898),
Tanzania (1997), Togo (1986), Uganda (1994), Zambia (1896), Zimbabwe (1898).
Americas: Bermuda, Brazil (1921).
Asia:
Afghanistan (1995), Armenia (1928), Azerbaijan (1929), Bahrain (1985), Bangladesh
(1958), Bhutan (1969), Brunei (1950), Cambodia (1986), China (1955), Hongkong
(1950), India (1995), Indonesia (1907), Iran (1994), Irak (1996), Izrael (1983),
Kuwait (1985), Japan (1924), Jordan (1972), Kazakhstan (1928), Korea (1931), Korea-DPR
(1948), Laos (1966), Lebanon (1982), Malayasia (1924), Mongolia (1992), Myanmar (1957), Nepal (1990), Oman (1995), Pakistan
(2000), Palestian Auton. Territories (1983), Philippines (1955), Quatar (1987),
Saudi Arabia (1999), Singapur (1930), Sri Lanka (1994), Syria (1982), Taipei
China (1949), Thailand (1959), Turkey (1996), United Arab Emirates (1995),
Vietnam (1977), Yemen (1995).
Europe: Albania (1924), Austria (1881), Belgium (1920), Bosnia and
Herzegovina (1883), Bulgaria (1913), Croatia (1883), Czech Republic (1881),
Denamark (1782), Finland (1877), France (1870), Georgia (1989), Germany (1870),
Greece (1926), Hungary (1881), Ireland (1866), Italy (1949), Latvia (1921),
Netherlands (1869), Poland (1921), Romania
(1886), Russia (1998), Serbia and Montenegro (1883), Slovakia (1881), Slovenia
(1883), Sweden (1700), Switzerland
(1871), U.K./Great Britain (1877), U.K. Northern Ireland (1900).
Oceania: Australia (1923).