Poslední úprava dne 3 března 2013
Ž I V O T O P I S
Prof.MVDr Václav K o u b a , DrSc.
Narozen: 16. ledna 1929 ve Vrábí č. 91, okres Brandýs nad Labem
Otec: Bohumil Kouba, strojník
Matka: Marie Koubová, roz. Pecková, švadlena
Manželka: Anna, roz. Holčapková, zdrav. sestra
Děti: Vladimír (1956), Jana (1966)
Školy: Obecná škola v Brandýse nad Labem (1935-1940)
Státní reálné gymnasium v Brandýse nad Labem (1940-1948)
Vysoká škola veterinární v Brně (dále jen VŠV) (1948-1953)
Hlavní kvalifikace - akademické tituly:
Medicinae Veterinariae Doctor (MVDr), VŠV Brno 1953
Kandidát veterinárních věd (CSc.), VŠV Brno 1961
Docent epizootologie (Doc.), VŠV Brno 1966
Doktor veterinárních věd (DrSc.), VŠV Brno 1978
Profesor epizootologie (Prof.), VŠV Brno 1988
Další kvalifikace:
Atestace II. stupně v oboru veterinární organizace
a ekonomiky, Ústav pro doškolování veterinárních lékařů,
Pardubice, 1972;
Atestace II. stupně v oboru epizootologie, Ústav pro
doškolování veterinárních lékařů, Pardubice, 1973;
Diplom epidemiologické statistiky kurzu Ministerstva
zdravotnictví ČSSR, Trenčín, 1961;
Diplom biologické statistiky ve veterinární činnosti,
Seminář pro doškolování veterinárních lékařů v Pardubicich,
pobočka v Košicích, 1963.
Jazyková kvalifikace:
angličtina (Atest Organizace Spojených Národů v roce 1978)
španělština (Atest Organizace Spojených Národů v roce 1978)
ruština
francouzština
němčina
italština
Zaměstnání:
1951 (od 1. září): demonstrátor a později pomocná vědecká síla na buiatrické klinice (II. interní) u Prof.Dr Antonína Klobouka na Vysoké škole veterinární v Brně;
1952 (od 15. října): asistent na II. interní klinice VŠV Brno(účast na praktické výuce předmětů klinické propedeutiky, buiatriky a kliniky nákaz) a po rozdělení katedry přešel jako asistent Prof.Dr Antonína Klobouka na novou Kliniku nákaz a epizootologie zajištující i výuku obecné a speciální epizootologie;
1954 (červenec - listopad): odborný asistent Kliniky nákaz a epizootologie , VŠV Brno u Prof.Dr Klobouka;
1954 (prosinec) do 1956 (duben) : inspektor vysokých škol zemědělských na čs. ministerstvu zemědělství v Praze odpovědný za úsek veterinárních a zootechnických fakult jakož i za úsek vědecko-výzkumné činnosti a styk s praxí vysokých škol zemědělských v Československu; hlavním úkolem byla přestavba programu a struktury veterinárních fakult v Brně a Košicích směrem k populační a preventivní medicině dle potřeb vznikajících velkochovů, k zabezpečení výroby potravin živočišného původu a k ochraně lidí před nemocemi přenosnými ze zvířat;
1956 (červen) do 1958 (duben): epizootolog veterinárního odboru čs. ministerstva zemědělství v Praze (odpovědný za opatření proti nákazám, zejména za přípravu boje proti bovinní tuberkulóze a brucelóze a za preventivní a eradikační akce proti slintavce);
1958 (květen) do 1967 (listopad): hlavní epizootolog Československa a 1. zástupce ředitele veterinárního odboru čs. Ministerstva zemědělství v Praze, externí učitel epizootologie na Vysoké škole veterinární v Brně a na Vysoké škole zemědělské v Praze (v postgraduálních kursech pro experty do tropů a subtropů);
1967 (prosinec) do 1971 (srpen) jako expert Polytechny: profesor epizootologie na veterinární fakultě Havanské university a poradce státní veterinární služby na Kubě;
1971 (září) do 1978 (únor) : hlavní epizootolog republiky a 1.zástupce ústředního ředitele Státní veterinárním správy ministerstva zemědělství České republiky, externí učitel epizootologie na Vysoké škole veterinární v Brně a na Vysoké škole zemědělské v Praze (v postgraduálních kursech pro experty do tropů a subtropů);
1978 (3. březen) do 1981 (31. červenec): po vyhraném celosvětovém konkurzu: expert pro veterinární výzkum a školství - Animal Health Officer (Research and Education) - v ústředí Organizace Spojených národů pro výživu a zemědělství (Food and Agriculture Organization of the United nations - FAO) se sídlem v Římě (profesionální stupeň OSN P-4). V období od 1.února 1981 ještě převzal odpovědnost za další úsek - Animal Health Officer (Veterinary Intelligence) a současně FAO kontrakt byl změněn z „fixed-term“ na „continuing“;
1981 (1. srpen) do 1985 (30. duben): po vyhraném celosvětovém konkurzu - hlavní veterinární specialista a vedoucí skupiny veterinárních služeb (Senior Animal Health Officer a Chief, Veterinary Services Group) v ústředí Organizace Spojených národů pro výživu a zemědělství se sídlem v Římě (profesionální stupeň OSN P-5);
1985 (1.květen – 30. červenec) na Státní veterinární správě ministerstva zemědělství České republiky jako odpovědný za úsek vědecko-technického rozvoje;
1985 (1. srpen) do 1986 (31. říjen) vedoucí oddělení odboru zahraničních vztahů federálního ministerstva zemědělství;
1986 (1. listopad) do 1988 (13. únor) spoluzakladatel a první ředitel Institutu tropické a subtropické veterinární mediciny Vysoké školy veterinární v Brně, vedoucí jejího oboru tropické veterinární mediciny a profesor tropické epizootologie a ekologie; spoluzakladatel fakulty tropické veterinární mediciny;
1988 – od 14. března do 30. září konzultant – mezinárodní expert (Consultant, Animal Health Specialist)ve FAO v Římě;
1988 (1. říjen) - 1991 (30. duben) po vyhraném celosvětovém konkurzu ředitel veterinární služby Organizace Spojených národů pro výživu a zemědělství se sídlem v Římě (Chief, Animal Health Service, FAO HQs), t.j. nejvyšší celosvětová veterinární výkonná funkce v OSN - ředitelský stupeň D-1;
1991 (1. květen) odchod na penzi;
1992 (31.srpna do 9.září) Temporary Adviser, WHO – Světové zdravotnické organizace v Ženevě
1993 (březen - červen) profesor epizootologie na univerzitě hlavního města Mexika (Universidad Autonoma Metropolitana) jako „Profesor Titular“;
1993 (říjen) do 1998 profesor epizootologie na Univerzitě veterinárního lékařství v Košicích (výuka v angličtině pro zahraniční studenty);
1999 až 2000 profesor prevence a zoohygieny na Institutu tropického a subtropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze;
2001 – pedagogický a vědecko-výzkumný poradce Institutu tropického a subtropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze
Hlavním jeho učitel byl Prof. MVDr. Antonín Klobouk, DrSc. zakladatel katedry a předmětu epizootologie na Vysoké škole veterinární v Brně, u kterého několik let pracoval. Jeho pokračovatel Prof. MVDr. Jaroslav Dražan, CSc. představoval pro něho významného konzultanta v mnoha odborných otázkách.
PŘÍLOHY:
1. Vědecko-výzkumná činnost
2. Nejvýznamnějí originální metody uplatněné v praxi
3. Pedagogická činnost
4. Praktická (mimopedagogická) činnost
5. Nejvýznamnější výsledky činnosti
6. Členství ve vědeckých radách a odborných komisích
7. Publikační činnost
8. Služební cesty - země
9. Webová adresa
1. VĚDECKO-VÝZKUMNÁ ČINNOST
Z počátku se podílel na výzkumu II. Interní kliniky Vysoké školy veterinární Brně (alergická diagnostika fasciolózy, respiratorní infekce). Doktorská práce v r. 1953 byla věnována výzkumu vezikulárního exanthému skotu, kandidátská práce v r.1961 byla věnována jeho výzkumu epizootologie slintavky (výsledky se promítly do nových protislintavkových předpisů), habilitační práce v r.1966 představovala studii epizootologie bovinní brucelózy a práce k doktorátu věd završila období teoreticko-vědeckého bádání předložením originální komplexní integrované soustavy ukazatelů kolektivního zdraví a nemocnosti populací zvířat.
Rozsáhlé byly teoretické práce v oblasti obecné epizootologie s cílem vypracovat nové efektnější metody prevence a zdolávání hromadných nemocí v podmínkách velkochovů a v rozsahu animálních populací (populační medicina). Jejich aplikace v praxi se ukázaly jako úspěšné při programech eradikace, eliminace a redukce celé řady nákaz včetně přenosných na člověka. V této souvislosti se věnoval také výzkumům epizootologie bovinní tuberkulózy a některých dalších specifických nemocí jako nakažlivé obrny (Kloboukovy nemoci), Aujeszkyho nemoci, atd. Zvláštní studie byly věnovány diferenciální diagnostice slintavky a jí podobným nemocem (stomatitidy).
Dlouhodobá vědecko-výzkumná činnost v oblasti epizootologické informatiky vyvrcholila v r. 1990 originálním specifickým softwarem nazvaným EPIZOOT ve španělské verzi obsahující analytické metody z autorovy španělsky psané učebnice „Epizootiología general“. Ze španělské verze autor přešel na anglicky psaný software nazvaný EPIZOO (s více než 300, převážnou většinou originálními, analytickými metodami), jehož používání se rozšířilo prostřednictvím Světové Zdravotnické Organizace po celém světě. Tento sofware obsahující nejkomplexnější systém kvantitativních metod pro analýzy populačního zdraví a nemocnosti aplikovatelný na všechny druhy animální říše (včetně člověka) a to v jakémkoliv místě a v jakémkoliv čase. Systém se opíral o výsledky doktorské práce autora, jeho výzkumu, publikací a učebnic z úseku všeobecné epizootologie. Metody tohoto systému byly prověřeny v praktické aplikaci na lokální, národní i mezinárodní úrovni. V roce 1993 Světová zdravotnická organizace (WHO) v Ženevě doporučila oficielně jeho užití a zahájila jeho bezplatnou distribuci nejprve prostřednictvím disketů a poté prostřednictvím WHO globálních internetových stránek (až do r. 2005, kdy tento software byl již k dispozici na webových stránkách autora). EPIZOO byl v r.1998 doplněn o další software - EPIZMETH obsahující detajlní popisy („know-how“) jednotlivých metodik. Verze 4.0 byla dokončena v r. 2003 a verze 4.0a v r. 2005. EPIZOO je funkční jak v původní MS DOS tak ve všech WINDOWS (včetně VISTA) operačních systémech.
V r. 2002 dokončil první elektronickou univerzitní učebnici "General Epizootiology" pod sofwarovým názvem EPIZTEXT zařazená také do webové stránky CENTAURu FAO. Všechny 3 počítačové programy byly zařazeny do webové adresy autora (http://vaclavkouba.byl.cz).
V r. 1970 inicioval a vedl široký výzkum všech kateder veterinární fakulty Havanské univerzity založený na komplexním vyšetřování representačního vzorku z 300 000 kusů jatečného skotu, který zahrnoval vyšetření od kliniky, morfologie, mikrobiologie, parasitologie, serologie, biochemie, reprodukce až po hygienu, celkem 21 kriterií.
2. NEJVÝZNAMNĚJŠÍ ORIGINÁLNÍ METODY UPLATNĚNÉ V PRAXI
Nejvýznamnější originální metody zavedené do široké národní a mezinárodní praxe založené na jeho pracích v oblasti teorie a praxe epizootologie ve velmi úzké součinnosti se spolupracovníky a dlouhou řadou příslušných odborníků při využití jejich názorů a praktických výsledků jakož i na jeho osobních zkušenostech ověřených v praxi:
nové metody epizootologické činnosti v podmínkách velkochovů a animálních populací (populační medicína);
nové metody epizootologické diagnostiky animálních populací;
nové metody epizootologické surveillance hromadných nemocí zvířat;
nové metody epizootologické informatiky o zdraví a nemocnosti animálních populací;
nové metody redukce a eliminace specifických přenosných nemocí zvířat;
nové metody eradikace specifických přenosných nemocí zvířat;
nová komplexní integrovaná soustava ukazatelů kolektivního zdraví a hromadné nemocnosti populací zvířat;
nové metody ekonomické analýzy kolektivního zdraví a hromadné nemocnosti animálních populací.
Souhrn uvedených metod lze považovat za novou filosofii a moderní " školu epizootologie" založenou na komplexnosti analýz navazujících na konkrétní akce v praxi, na rozdíl od tradiční "školy" omezující se pouze na dílčí analýzy s neúměrnou vahou na statistiku podceňujíce biologickou podstatu této vědy. Hlavním kriteriem "nové" školy, opírající se o komplexní cílený systémový přístup, jsou konečné výsledky v praxi. S novou koncepci zavedl nové epizootologické definice a ukazatele analýz.
Uvedené metody se promítly do národních a mezinárodních programů, legislativy, směrnic, pracovních postupů a informatiky. V ucelené podobě byly včleněny do jeho vysokoškolských učebnic (např. španělsky psané používané v latinsko-amerických zemích, anglicky psané pro zahraniční studenty v r. 1993 a později k celosvětové dispozici na webových stránkách internetu) a softwarů v anglických verzích používaných rovněž prostřednictvím internetu.
3. PEDAGOGICKÁ ČINNOST
Jako asistent, odborný asistent, docent a profesor učil na plný úvazek na Vysoké škole veterinární v Brně, na veterinární fakultě v Havaně a na universitě v Mexico City a na částečný úvazek na Univerzitě veterinárního lékařství v Košicích jakož i na Vysoké škole zemědělské v Praze.
V průběhu celé aktivní činnosti působil jako externí učitel v dlouhé řadě postgraduálních kurzů pro veterinární specialisty u nás i v zahraničí v oboru všeobecné a speciální epizootologie, veterinární organizace a ekonomiky.
Přednášel na universitách následujících měst: Havana, Camaguey a Santa Clara (Kuba), Mexico City, Acapulco, Tlaxcala a Toluca (Mexiko), Bangkok-Kasetsrat (Thailand), Lahore (Pakistan), Tirupati (Indie), Hanoi (Vietnam), Lima (Peru), Nairobi (Kenya), Řím, Teramo a Perugia (Italie), Berlin, Jena a Leipzig (Německo), Reading (Anglie), Madrid (Španělsko), Ulanbator (Mongolsko), Maputo (Mozambik), Kairo (Egypt), Kodaň (Dánsko), Uppsala (Švédsko), atd.
Přednášel v mnoha mezinárodních postgraduálních kurzech jako např.: FAO-SIDA International Postgraduate Courses in Veterinary Pathology, FAO-SIDA International Postgraduate Courses in Animal Reproduction, FAO-DANIDA International Postgradute Courses in Preventive Veterinary Medicine, FAO-DANIDA International Postgraduate Courses in Food Hygiene, WHO Training Course for Facilitators in Veterinary Epidemiology, FAO Postgraduate Courses in Epizootology and Veterinary Economics, atd. Přednášel v semestrálním kurzu (80 hodin) "Epizootiología general" pro profesory v Metropolitní universitě Mexika v průběhu března až května 1993. Školil 30 odborníků ministerstev zemědělství, zdravotnictví a university v Toluce,hlavním městě státu Mexiko v používání jeho softwaru nazvaného EPIZOO (únor 2004).
V průběhu svých funkcí v Organizaci Spojených Národů byl také odpovědný za mezinárodní politiku a celosvětové, regionální i některé národní programy v oblasti veterinárního školství jako např. budování nových škol, vývoj pregraduálních a postgraduálních programů, stipendia OSN, atd.
Organizátor a přednášející regionálních kurzů epizootologie a veterinární ekonomiky pro ústřední ředitele národních veterinárních služeb v Latinské Americe v r. 1984 (Lima, Peru) a ve frankofonní Africe v r. 1983 (Niamey, Niger).
Školitel mnoha vědeckých aspirantů doktorského a kandidátského postgraduálního studia.
Stál u kolébky a aktivně se podílel na rozvoji systému postgraduálních veterinárních kurzů, funkčních i tematických, v Československu od r. 1956, tvořících součást národních programů boje proti hromadným nemocem zvířat.
Spoluzakladatel systému vědeckých kandidatur (pro všechny obory) na Kubě v r.1970 a předseda první a několika dalších komisí pro vědecké kandidatury v této zemi (složených z československých a kubánských vysokoškolských specialistů).
V rámci praktických cvičení studentů a veterinárních lékařů (počínaje vedoucími pracovníky kubánské veterinární služby) zavedl náročná protislintavková simulační cvičení v terénu.
Organizátor světové porady expertů veterinárního školství (jako její Technical Secretary a UN Animal Health Officer for Research and Education): Fourth FAO-WHO Expert Consultation on Veterinary Education, Uppsala (Sweden), 1978.
Člen ústřední komise pro veterinární školství Světové veterinární asociace (World Veterinary Association) v letech 1979 - 1990.
Autor programu výuky předmětů populační mediciny na veterinární fakultě Metropolitní univerzity Mexika (1993).
Člen skupiny specialistů Světové zdravotnické organizace pro přípravu manuálu pro učitele mezinárodních postgraduálních kurzů veterinární epidemiologie (1990-1997).
4. PRAKTICKÁ (MIMOPEDAGOGICKÁ) ČINNOST
Jako asistent Vysoké školy veterinární vykonával klinickou veterinární praxi na katedře a ve školním obvodu v Brně a okolí.
Jako inspektor vysokých škol zemědělských spolupodílel se na přestavbě učebních programů zaměřených na nové podmínky vznikajících velkochovů a orientaci vysokoškolského výzkumu na pomoc praxi. Byl spolutvůrcem nových učebních programů na obou veterinárních vysokých školách v Československu (1955-1956)založených na novém profilu absolventů odpovídajícímu především potřebám ochrany zdraví zvířat a obyvatel jakož i ozdravení animálních populací.
Jako hlavní epizootolog republiky zajišťoval úkoly spojené s ochranou státního území proti zavlečení nebezpečných nákaz, s ochranou animálních populací a chovů, s ochranou lidské populace proti nákazám přenosným ze zvířat na člověka, s programy epizootologické bdělosti, postupné kontroly, omezování, eliminace a eradikace nejdůležitějších přenosných nemocí zvířat na území Československa a později v rámci České republiky. V této souvislosti inicioval a spolupodílel se jako vedoucí odpovědný pracovník na řadě veterinárních legislativních, metodických a organizačních opatření, apod.
Jako hlavní epizootolog republiky na místě vyšetřoval a řešil většinu ohnisek slintavky a primárních ohnisek dalších velmi nebezpečných nákaz v Československu.
V r. 1961 v Dánsku a Holandsku vybíral chovný skot pro dovoz do Československa (problémy aviární tuberkulozy).
V r. 1962 v Dánsku studoval epizootologickou situaci ve slintavce s hlediska dovozu masa do Československa.
V r.1964 vedl mimořádně úspěšnou 15 člennou protislintavkovou expedici v Mongolsku (největší veterinární čs. zahraniční expedici). Byla uplatněna originální metoda dvojité bariery (pásmo bez zvířat a pásmo očkované československou vakcinou) v šíři 80-200 km a v délce kolem tisíce km od čínských po sovětské hranice počínaje v poušti Gobi, která zastavila panzootickou slintavkovou vlnu pronikající z východních oblastí do středu země. Nahrazením tradiční aftizace vakcinací a uplatněním čs. protislintavkových metod slintavka byla eradikována. (Mongolsko zůstalo po dalších 3O let prosto slintavky). Více v http://vaclavkouba.byl.cz/fmdmongolia.htm a v http://vaclavkouba.byl.cz/Mongolia5.ppt.
V r. 1964-1965 byl iniciátorem a vedoucím pracovní skupiny pro přípravu programu a metod diagnostiky a redukce vozhřivky, bovinní tuberkulózy a brucelózy v Mongolsku pro mezinárodní expedice. Na mezinárodní vědecko-technické konferenci v Ulanbatoru v březnu 1965 obhájil návrhy opírající se o čs. zkušenosti z domova a z protislintavkové expedice v r. 1964. Celonárodní program byl uskutečněn v letech 1966-1968 mezinárodními veterinárními expedicemi pěti zemí a to ve všech 16 provinciích. Bylo provedeno rekordních 37.6 milionů specifických vyšetření s následnými protinákazovými opatřeními proti těmto nebezpečným nákazám přenosným na člověka. Více v http://vaclavkouba.byl.cz/babmongolia.htm
V r. 1971 v Kanadě vybíral plemenný skot pro dovoz do Československa.
V r. 1971 řešil na italsko-rakouských hranicích podezření ze slintavky u skotu dovezeného z Československa.
V r. 1985 řešil v Italii problém místní slintavkové situace s hlediska vývozu kůží do Československa.
Representoval Československo ve Stálé pracovní skupině veterinárního lékařství Rady vzájemné hospodářské pomoci v letech 1958 až 1967.
Jako vedoucí veterinární pracovník Organizace Spojených Národů (ředitel veterinární služby) řídil a odpovídal za dlouhou řadu mezinárodních programů pomoci jednotlivým státům, kontinentům i v rámci globálního rozsahu na úseku veterinárním. Např. v roce odchodu do penze (1991) byla jeho odpovědnost v rozsahu 218 mezinárodních veterinárních programů (z toho 39 kontinentálních - regionálních) ve více než 100 zemích s rozpočtem kolem 200 milionů dolarů a se 180 mezinárodními experty (kádrové rezervy v té době činily 1200 mezinárodních veterinárních specialistů - kandidátů na místa v programech OSN). Dále odpovídal za přípravu dalších 12 veterinárních mezinárodních programů. Spoluodpovídal za dalších 77 programů s částečným veterinárním komponentem a za spolupřípravu dalších 3 programů tohoto typu. Šlo tedy o celkem 310 mezinárodních programů. Jeho zástupci (vedoucí oddělení) byli: Američané (Dr Robert Reichard, později Dr David E. Ward), Angličan (Dr Brian S. Hursey), Francouz (Dr Pierre Finelle), Australan (Dr Paul J. McCosker) a Řek (Dr Panos Stouraitis – sekretář Evropské protislintavkové komise).
Příklady programů:
- eradikace slintavky na území Evropy a celé řady zemí v Asii a Africe;
- boj proti mouše tse-tse a trypanosomiáze (spavé nemoci)v Africe;
- regionální a národní programy boje proti nemocem přenosným klíšťaty;
- programy ochrany národních území a kontinentů proti exotickým nákazám (moru skotu, africkém moru prasat, exotické slintavce, atd.).
- budování a provoz sítě laboratoří vyvíjejících, produkujících a kontrolujících vakciny v Africe a v Asii;
- různé hromadné diagnostické a očkovací mezinárodní akce;
- budování a provoz diagnostických laboratoří; atd.
Mnoho programů bylo věnováno boji proti zoonózám jako je bovinní tuberkulóza a brucelóza skotu (Brucella abortus) a malých přežvýkavců (Brucella melitensis).
Největším a nejúspěšnějším regionálním programem
byla eradikace myiázy (Cochliomyia hominivorax) v Severní
Africe zahájeným v r. 1989 s rozpočtem kolem 80 milionů dolarů. (Naléhavost vyplývala ze skutečnosti, že se jednalo
o první případ v historii,
kdy se tato zhoubná rychle se šířící
myiaza objevila mimo americký kontinent). K eradikaci této panzootie byla užita biologická metoda pomocí
stovek milionů jedinců sterilizovaných radiací a rozptýlených letecky na
postiženém území. Výsledkem bylo, že od r. 1991, tj. v rekordnim čase dvou
let, východní polokoule byla opět prostá této hororové parasitozy (poslední
případ byl měsíc před jeho odchodem do důchodu). Více v http://vaclavkouba.byl.cz/screwworm.ppt.
Jeden z nejdůležitějších regionálních programů byl zaměřen na řešení hlavních společných nákazových problemů oblasti zahrnující 22 arabských států v severní Africe a na Středním Východě.
Z jeho iniciativy byl zahájen globální program boje proti neinfekčním (produkčním) nemocem zvířat (1988).
Zvláštní programy byly věnovány přenosu biotechnologických know-how do rozvojových zemí.
Významnou roli také hrály programy rozvoje organizace, ekonomiky, legislativy a informatiky veterinárních služeb.
Služebně navštívil 75 zemí světa – viz annex 9.
Jako representant republiky a později Organizace Spojených Národů se účastnil desítek různých mezinárodních odborných konferencí.
V r. 1993 podílel se na novém zákonu o veterinární péči v Mexiku (vešel v platnost 1.1.1994). Vypracoval program boje proti bovinní tuberkulóze a brucelóze ve státe Chihuahua v severním Mexiku. Byl členem za Metropolitní mexickou univerzitu ve federální komisi pro boj proti bovinní tuberkulóze a brucelóze v Mexiku.
Přednášel na světových veterinárních kongresech (Rio de Janeiro 1991, Yokohama 1995 a Lyon 1999). Byl pověřen úvodními přednáškami na světových kongresech asociace pro veterinární historii (Vídeň - 1996, Mnichov - 1998, Oslo – 2000, Wittenberg - 2001).
Přednášel na Symposiích světové vědecké společnosti pro veterinární epidemiologii a ekonomiku (Arlington - USA, Paříž - Francie, Breckenridge - USA, Vina del Mar – Chile, etc.).
5. NEJVÝZNAMNĚJŠÍ VÝSLEDKY ČINNOSTI
Jako první v Československu izoloval virus Aujeszkyho choroby v r. 1954 a ohnisko zlikvidoval(viz Veterinářství, IV, 8, str. 267-268).
Jako učitel se spolupodílel na výchově tisíců studentů veterinárních fakult a odborníků v postgraduálních kursech v oblasti zejména teoretické a praktické epizootologie.
Jako inspektor vysokých škol zemědělských v Československu se účastnil založení samostatné katedry a výuky epizootologie (v novém učebním programu) a dosáhl posílení výuky preventivní a populační mediciny na Vysoké škole veterinární v Brně (1955) a na Vysoké škole veterinární v Košicích (1956).
Pod jeho vedením jako hlavního epizootologa republiky byly za účasti mnoha dalších odborníků vypracovány metody (z velké části originální) a programy, za jejichž realizaci v rámci Československa odborně odpovídal:
eradikace bovinní brucelózy (1958-1964) - největší čs. úspěch na veterinárním úseku v mezinárodním srovnání s hlediska rychlosti, spolehlivosti (bez recidiv) a efektivnosti (ekonomické a ochrany lidského zdraví);
eliminace bovinní tuberkulózy (1958-1968);
eradikace nakažlivé obrny (Kloboukovy nemoci) (1958-1973);
eradikace slintavky (1957-1975);
eradikace bovinní trichomoniázy (1960-1976);
eradikace klasického moru prasat (1959-1979);
dokončení eradikace antraku (1956-1977).
Dále odborně odpovídal jako hlavní epizootolog republiky za počáteční a střední fáze :
eradikace pseudomoru drůbeže (ukončena v v r. 1980);
eradikace inf.gastroenteritidy prasat (ukončena v r.1981);
eliminace bovinní trichofytózy v České republice;
eliminace brucelózy prasat (ukončena v České republice v r. 1985);
eradikace bovinní genitální kampylobakteriózy (ukončena v r.1978);
eradikace Aujeszkyho choroby u prasat (ukončena v České republice v r.1987);
eliminace bovinní leukózy v České republice (ukončena v České republice v r. 1996); etc.
Dále byl odpovědný za počáteční a hlavní fáze redukce nemocnosti a ztrát v důsledku fasciolózy skotu a ovcí, plicní červivosti skotu a ovcí, gastrointestinálních parazitóz u skotu a ovcí, atd.
Praktických celonárodních výsledků aplikace nových metod bylo dosaženo především díky úsilovné práci tisíců veterinárních lékařů a jejich pomocníků v terenní praxi, na jatkách, v diagnostických ústavech, asanačních ústavech, v doškolovacích zařízeních, ve výzkumných zařízeních, ve veterinárním školství atd. ve spolupráci s lékařskou službou a dalšími organizacemi jakož i s podporou veřejnosti a řídících správních orgánů všech stupnů. Velmi důležitá byla organizace centralizované silné státní veterinární služby dobře vybavené a příslušně financované uplatnující plánovitý postup k danným cílům. (Hlavní zásluhu na vybudování moderně organizované a efektní veterinární služby měl její ředitel Prof.Dr Ladislav Polák, CSc.)
Jako hlavní epizootolog republiky inicioval a odborně řídil vytvoření a činnosti
- sítě specialistů-epizootologů na úrovni okresů a krajů (od r.1958);
- sítě specializovaných diagnostických laboratoří v rámci stávajících Státních veterinárních ústavů (od r. 1963);
- soustavy oborových komisí veterinárních specialistů pro jednotlivé druhy zvířat v rámci Oborové rady Státní veterinární správy v Československu (od r.1963) a od r.1968 pak v rámci České republiky.
Vedl mimořádně úspěšnou čs. 16 člennou veterinární expedici, která měla rozhodující podíl na zastavení a potlačení slintavkové panzootické vlny v Mongolsku v r. 1964 v rekordním čase pěti měsíců. Byla uplatněna originální strategie autora založená na vytváření dvojitých širokých pásem bez zvířat doplněných vakcinací na jejich vnější linii v podmínkách pouště Gobi a stepi. 1000 km dlouhá bariera v šíři až 380 km byla vytvořena od čínských po sovětské hranice. Naočkováno bylo 790 tisíc zvířat československou vakcinou.
Jako odborný poradce kubánské veterinární služby se podílel na programech boje proti nákazám jmenovitě
proti bovinní tuberkulóze a brucelóze a na akci proti venezuelské encefalitidě
koní. V r. 1971 se podílel na eradikaci afrického moru prasat
na Kubě, kdy se podařilo v průběhu rekordních šesti neděl tuto velmi
nebezpečnou nákazu vymýtit (o rozsahu problému svědčí následující čísla:
740 550 prasat uhynulých a nutně poražených, 45 tisíc osob a tisícovka
dopravních prostředků zapojených).
Jako externí profesor havanské univerzity, v návaznosti na předchozí činnost MVDr O. Dobšinského, dobudoval katedru epizootologie a výuku této discipliny pro studenty, pro veterinárních lékaře v postgraduálních kurzech a vychoval desítky epizootologů pro praxi, výzkum a univerzitní výuku na Kubě.
Jako odpovědný za politiku a programy Organizace Spojených Národů v oblasti veterinárního školství byly realizovány většinou z jeho iniciativy následující programy:
- jako výsledek analýzy potřeb veterinárních odborníků v 7 zemích jihoafrického regionu realizované v r. 1979: založení a vybudování nové velmi moderní veterinární fakulty v Lusace, Zambia (1980) pro anglicky mluvící země v jihoafrickém regionu (od výběru místa po vypracování detajlního pregraduálního programu, vypracování struktury a vybavení fakulty i jednotlivých kateder, obhájení návrhu na mezistátní konferenci ministrů zemí SADC – Southern African Development Community); fakulta byla vybudována s japonskou finanční pomocí za 80 milionů dolarů;
- zavedení výuky preventivní mediciny a epizootologie na:
veterinární fakultě Kabulské univerzity v Afganistanu;
veterinární fakultě Maputské univerzity v Mozambiku;
- posílení veterinárních fakult v Kampale (Uganda), Kabulu, Maputo, Montevideo, Rabat a Mexico City;
- rozvoj nové regionální střední školy pro veterinární techniky v Al-Hassa v Saudské Arabii pro země Perského zálivu.
Jako vedoucí veterinární služby Organizace Spojených Národů:
podílel se na likvidaci slintavky v Evropě - sekretariát Evropské komise pro slintavku (EUFMD) byl součástí jím vedené struktury veterinární služby OSN; bezslintavkový stav v Evropě byl dosažen poprvé v historii v dubnu r.1991 (poslední případ těsně před jeho odchodem do důchodu);
na žádost Evropské Unie řešil v r. 1990 slintavkovu situaci v Jižní Americe;
řídil celosvětovou akci proti moru skotu, která dosáhla významné redukce této nákazy v teritoriálním rozšíření a v r. 2010 bylo dosaženo konečně globální eradikace. UN-FAO dne 20. září 2010 zaslalo uznání jeho významného podílu na konečné likvidaci dosažené globálně jako první nákazy zvířat v historii:„FAO highly values your contribution towards the eradication of Rinderpest“.Šlo o nejúspěšnější globální protinákazový program; šlo o vyvrcholení jeho celoživotní protinákazové činnosti; více informací v http://vaclavkouba.byl.cz/rp_akce.htm.
zahájil (po osobním zjištění na
místě v dubnu 1989 v Severní Africe) a odborně odpovídal (jako
Chairman of Action Group for Screwworm
Eradication in Northern
Africa) za historicky nejúspěšnější
mezinárodní akci proti velmi nebezpečné rychle se šířící myiáze
(Cochlyomyia hominivorax), napadající
člověka a teplokrevná zvířata. Eradikace bylo dosaženo aplikací moderních
epizootologických principů a
použitím biologických metod (letecká aplikace přes miliardu nukleárně
sterilizovaných jedinců vyrobených v Mexiku)
v rozsahu 40 000 km2 a
to již v dubnu 1991, t.j. v rekordním čase a bez recidiv; touto eradikací
celá východní polokoule byla zprostěna této nemoci zavlečené z amerického
kontinentu (více informací v http://vaclavkouba.byl.cz/screwworm.ppt.
spoluautor nového světového mezinárodního informačního a zkomputerizovaného systému FAO-OIE-WHO o zdravotním stavu animálních populací (včetně nových kodů, ukazatelů a definic), který byl celosvětově zaveden od r. 1983 ;
dobudoval celosvětové sítě OSN zahrnující mezinárodní referenční laboratoře pro nejdůležitější animální nemoce a spolupracující centra pro hlavní úseky veterinární mezinárodní praxe.
Jako důchodce:
Vypracoval originální software:
- pro analýzu a programování vztahujícímu se k zdravotního stavu animálních populací (EPIZOO) v anglické verzi (vychází z jeho předchozí španělské verze EPIZOOT z r. 1988); metodické postupy zpracoval do dalšího softwaru - EPIZMETH. Rozsah EPIZOO, ver. 3.1 z r. 1998: 14 modulů se 156 subprogramy s 327 metodami v rozsahu 14800 operačních linií v objemu 811 tis. bytů. EPIZMETH má rozsah 547 tis. bytů. V r. 2003 dokončil novou zdokonalenou verzi EPIZOO 4.0 včetně EPIZMETH ver. 4.0. Na web stránkách: www.who.int/emc/diseases/zoo/epizoo.htm a http://vaclavkouba.byl.cz/software/software.zip.
- pro výuku epizootologie: EPIZTEXT - elektronická anglicky psaná učebnice "General Epizootiology" - první na světě (2000) na web stránkách www.vri.cz/centaur; „Epizootiology principles and methods“ elektronická učebnice publikovaná na Internetu (na web stránkách http://vaclavkouba.byl.cz/textbook.htm)– 2003.
- Obdržel řadu vyznamenání: od Československé vlády (1966), Mongolské vlády (1964), Kubánské vlády (1973), ministerstva zemědělství České republiky, Státní veterinární služby České republiky, Státní veterinární služby Slovenské republiky, atd.
6. ČLENSTVÍ VE VĚDECKÝCH RADÁCH A ODBORNÝCH KOMISÍCH
Členství ve vědeckých radách:
Vysoké školy veterinárnív Brně;
Vysoké školy veterinární v Košicích;
Vysoké školy zemědělské v Praze – Institutu pro tropické a subtropické zemědělství
Ústředního státního veterinárního ústavu v Praze;
Výzkumného ústavu veterinárního lékařství v Brně ;
Komise Presidia Československé akademie věd pro výzkum rozvojových zemí na úseku biologie a lékařských věd;
Členství v různých komisích a orgánech:
tajemník komise vlády ČSSR k vymýcení tuberkulózy a brucelózy skotu v Československé republice (jmenován usnesením vlády ze dne 16. září 1959 č. 781);
člen komise pro obhajoby doktorských prací ve vědním oboru 43-06-9 epizootologie a zoohygiena České komise pro vědecké hodnosti (1984-1988);
člen zkušební komise pro závěrečné zkoušky na Vysoké škole veterinární v Brně v r. 1958;
člen zkušební komise pro závěrečné zkoušky na Vysoké škole zemědělské v Nitře v r. 1955;
člen mnoha zkušebních komisí pro atestace I a II stupně ve veterinární službě, pro státní zkoušky na Vysoké škole veterinární v Brně, v Ústavu pro doškolování veterinárních lékařů, atd.;
člen Ústřední komise pro živočišnou výrobu Ministerstva zemědělství a výživy České republiky;
člen komise Československé akademie zemědělských věd pro tuberkulozu a brucelozu hospodářských zvířat v r. 1961;
člen mezinárodní zkušební komise Univerzity Makarere v Kampale (Uganda) v r. 1979;
místopředseda Oborové rady Státní veterinární služby České republiky;
člen epidemiologické komise poradního sboru hlavního hygienika Československa v r. 1962;
člen IV. odboru veterinárního lékařství Ustředí zemědělského a potravinářského výzkumu;
člen Komise expertů ministerstev školství České Republiky a Slovenské republiky pro skupiny oborů 43 veterinární vědy" v r. 1985
člen konkurzní komise pro Institut tropického a subtropického zemědělství, Vysoké školy zemědělské v Praze od r. 1994;
člen habilitační komise Institutu tropického a subtropického zemědělství, České zemědělské university v Praze od r. 2000;
člen Oborové rady Institutu tropického a subtropického zemnědělství, České zemědělské university v Praze od r. 2000;
člen rady rektora České zemědělské university v Praze pro oponentní řízení výzkumného záměru „Podpora trvale udržitelného rozvoje zemědělství ve vybraných zemích třetího světa, 2005;
člen komise pro celosvětový zoosanitární informační system Mezinárodního úřadu pro nákazy zvířat (Office International des Épizooties) v Paříži od r. 1978 do r. 1986;
člen skupiny mezinárodních expertů Světové zdravotnické organizace pro veterinární epidemiologii a populační medicinu (Ženeva, Teramo) v letech 1989 – 1997;
člen Mezinárodní asociace pro veterinární historii Světové veterinární organizace od r. 1995 - ;
člen Mezinárodní společnosti pro veterinární epidemiologii a ekonomiku od r. 1978 - ;
čestný president Epizootologické společnosti Kuby od r.1971;
čestný president Vědecké veterinární společnosti Kuby od r.1988;
Honorary Member of the CENTAUR International Advisory Board (Veterinary Biotechnology and Epidemiology Network for Central and Eastern Europe) od 2006;
člen American Association for the Advancement of Science – 2001, Certificate of Membership datovaný dne 19-1-2001;
člen Research Board of Advisers, American Biographical Institute,Inc. od r. 2000 - ;
Research Fellow of the American Biographical Institute, January 2006
Consulting Editor for the Contemporary Who´s is WHO, American Biographical Institute, od r. 2000 - ;
Director General Adviser at the International Biographical Centre, Cambridge, od r. 2003 - ;
Associate of the International Biographical Centre, Cambridge, 2000
Životopis začleněn do následujících publikací:
International Biographical
Centre (IBC), Cambridge, England:
2000 Outstanding Scientists of the 20th Century, 2000, 2001
Leading Intellectuals of the World, 2000/2001, 2002/2003
Who’s Who in the 21st Century,2002
500 Founders of the 21st Century, 2001
The First Five Hundred, 2003/2004
2000 Outstanding Scientists of the 21st Century, 2001, 2002, 2004/5, 2006
2000 Eminent Scientists of Today, 2002, 2003, 2004, 2005
2000 Outstanding Intellectuals of the 21st Century, 2002, 2003, 2004, 2005, 2008
Dictionary of International Biography, 2002, 2004, 2005, 2006, 2007, 2009, 2010, 2011 (36th Edition)
International Biographical Centre, 2003, 2004
2000 Outstanding Europeans of the 21st Century, 2002, 2003
Leading Educators of the 21st Century, 2002
Great Lives of the 21st Century, 2004
Outstanding People of the 21 Century, 2008
The Cambridge Blue Book of Foremost International Scientists – 2007, 2008
2000 Outstanding Scientists 2008/2009, 2010
The International Register of Profiles, 2001, 2003
The American Biographical
Institute, Raleigh, North Carolina, USA:
1000 Leaders of World Influence, 2000, 2001
Leading Intellectuals of the World, 2000/2001, 2002/2003
500 Leaders of World Influence, 2001, 2003, 2004
Great Minds of the 21st Century, 2001, 2002, 2007/2008, 2010 (Fifth Edition)
Greatest Minds of the 21st Century, 2004
The Contemporary Who’s Who, 2003, second edition
The Contemporary Who’s Who of Professionals, 2004/2005, 2007
International Directory of Experts and Expertise, 2006
Register of the World’s Most Respected Experts, 2007
International Profiles of Accomplished Leaders + Lifetime Achievement Award, 2007
The Book of Knowledge, 2004
500 Greatest Geniuses of the 21st Century, 2008
Marquis
Who´s Who:
- in the World
vydání 1997, 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010
- in Science and Engineering
vydání 1999, 2000/2001, 2002/2003, 2003/2004, 2004/2005, 2005/2006, 2006/2007, 2007/2008, 2008/2009
- in America
vydání 2009
Longman Group UK Limited:
- Who’s Who in Science in
Podrobnější informace viz v http://vaclavkouba.byl.cz/references.ppt.
Mezinárodní nominace (nominations and awards):
Od International Biographical Centre (IBC), Cambridge, England:
- International Man of the Year 2000, 2001, 2006, 2007, 2010
- Outstanding Scientist of the 20th Century Medal, 2001
- International Order of Merit, 2000, 2001, 2002, 2003
- Outstanding Speaker Award, 2000
- Associate of the International Biographical Centre, 2000
- International Personality of the Year 2001
- International Scientist of the Year 2001, 2002, 2003, 2004, 2006, 2007, 2008
- Deputy Director General of the IBC
- The Order of International Fellowship 2003
- Vice Consul of the IBC - 2003
- International Biographical Centre Living Legends, 2003
- International Ambassador of Goodwill, 2003
- The Worldwide Honours List, 2003
- 21th Century Award for Achievement, 2001, 2003, 2008
- The Lifetime of Achievement One Hundred, 2001, 2003, 2004
- Order of Distinction, 2003
- Lifetime Scientific Achievement Award, 2004
- Living Science Award, 2004
- The Hall of Fame, 2004
- World Peace and Diplomatic Forum, 2004
- IBC Companion of Honour, 2002
- IBC Living Legends, 2003
- One-in-a Million Medal, 2000
- Individual Awards Recognizing Outstanding Achievement, 2002
- One Thousand Great Scientists, 2002
- Scientific Faculty, Cambridge, England – Founder Member, 2001
- Vice Consul of the International Biographical Centre, 2003
- Deputy Director General, IBC,2002
- Top 100 Scientists – Pinnacle of Achievement Award 2005
- The Archimedes Award, 2006
- Top 100 Scientists – 2006, 2005, 2007, 2008
- International Biographical Association Scientist of the Year for 2006
- Inaugural Member of the IBC Leading Scientists of the World 2006
- The IBC Meritorious Decoration 2005
- Outstanding Scientist of the 21st Century – Inaugural Edition, 2007
- International Medal of Honour, 2006, 2007, 2008
- I.B.C. Diploma of Achievement 2006/2007
- The Cambridge Blue Book – 2008 – Awards
- Leading Scientists of the World, 2005, 2006, 2007, 2008
- Adviser to Director general, IBC, 2000
- IBC Foremost Scientists of the World – 2008
- International Professional of the Year 2008
- Leading Educators of the World – 2008
- International Educator of the Year 2008
- Top 100 Educators 2009
- The International Einstein Award for Scientific Achievement, 2009
- The Da Vinci Diamond – Da Vinci Laureate, 2009
- I.B.C. Research Academy Certificate of Assistance 2011
Od The American Biographical Institute (ABI), Raleigh, North Carolina, USA na:
- Year 2000 Universal Award of Accomplishment, 2000
- Man of the Year 2000, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2010
- World Laureate of the American Biographical Institute, 2001
- 2001 Platinum Record for Exceptional Performance
- Induction into the American Hall of Fame for Distinguished Accomplishments, 2003, 2009
- American Medal of Honor, 2001, 2002, 2003, 2004
- The Contemporary Elite, 2004
- World Lifetime Achievement Award, 2004
- The Contemporary Diamond Award, 2004
- Universal Award of Accomplishment, 2000, 2001
- Outstading Man of the 21st Century,2002
- The World Book of Knowledge, 2004
- Gold Record of Achievement for the Year 2002
- Presidential Seal of Honor, 2002
- Member of the World Institute of Achievement, 2000
- 2005 Man of Achievement Award
- 2006 Man of Achievement Award
- Man of the Year – A Celebrated Collection of Biographies – 1990-2006
- Gold medal for the Czech Republic, 2006, 2007, 2010
- The World Medal of Freedom, 2006
- Listed in the Register of the World’s Most Respective Experts, 2006
- Consulting Editor of International Profiles of Accomplished Leaders, 2007
- 2006 Man of Science Award
- Leading Scientists of the World, 2006
- Order of International Embassadors, 2001
- Consulting Editor of the Contemporary Who’s Who, 2002, 2003
- The Research Board of Advisors – member, 2002, 2003
- ABI Research Fellow, 2005, 2006
- The Board of Governors of the ABI – membership offer
- The 100 Most Intriguing People of 2002
- Man of the Year in Science 2008, 2009
- Man of the Year Representing the Czech Republic 2008, 2009, 2010
- Most Notable Intellectual 2008
- Induction into the 2009 Order of International Merit
- Albert Einstein Award of Excellence for 2011
- 2011 Man of the Year in Medicine and Healthcare
Od jiných institucí:
Od United Cultural Convention (The Office of the General-in-Residence), USA na:
- International Peace Price, 2003, 2004, 2005, 2007
Od London Diplomatic Academy – membership offer, 2004
Od The American Biographical Institute Research Association, Deputy Governor -
Offer, 2001
Od World Academy of Letters – Einsteinian Chair of Science, 2004
- Master Diploma, with honors, 2005
Od American Association for the Advancement of Science – 2001 Membership
Certificate
Od World Peace and Diplomacy Forum – membership offer, 2004
Podrobnější informace viz v http://vaclavkouba.byl.cz/nominations.ppt.
Expert mezinárodních organizací:
Veterinary Public Health Expert of the World Health Organization, Ženeva od r. 1971 (počínaje účastí na WHO Food Hygiene Consultation, Geneva, 1971) do 2005;
Information Systems Expert of the International Office of Epizootics, Paříž od r. 1979 do 1994;
Veterinary Education Expert of the Food and Agriculture Organization of the United Nations, Řím od r. 1978 do 1991.
7. PUBLIKAČNÍ ČINNOST
Více než 800 různých publikací a dokumentů (v rozsahu kolem 20 tisíc stran) navazujících na vědecko-výzkumnou činnost a její výsledky zaměřené na problémy, za jejichž řešení byl ze svých národních a celosvětových funkcí odpovědný. Jde především o publikace z oboru všeobecné a speciální epizootologie (bovinní tuberkulóza, bovinní brucelóza, slintavka a kulhavka, nakažlivá obrna prasat, Aujeszkyho choroba, exotické nemoci zvířat atd.), epizootologie zoonóz, epizootologie tropických nemocí zvířat, epizootologické statistiky, veterinární legislativy, ekonomiky, strategie, organizace, plánování a řízení veterinárních služeb a zvláště jejich epizootologických částí jakož i národních a mezinárodních ozdravovacích programů. Důležité místo zaujímají originální komplexní analýzy globalizace přenosných animálních nemocí, zejména postihujících zdraví obyvatel.
Univerzitní učebnice:
„Všeobecná epizotologie“ (spolu s prof. Dražanem a prof. Vrtiakem), Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1972, 587 stran ;
„Epizootiología general“ (první vydání), Universidad de La Habana, 1975, 538 stran (ve španělštině);
„Epizootiología general“ (druhé vydání), Universidad de La Habana, 1987, 867 stran (ve španělštině).
„General Epizootiology“, Univerzita veterinárského lékarstva, Košice, 1995, 214 stran (v angličtině).
Spoluautor univerzitních učebnic:
Vrtiak a kol.: „Nákazlivé choroby hospodárskych zvierat – vírusové a rickettsiové choroby“, Slovenské vydavatelstvo podohospodárske literatúry, Bratislava, 1965;
Dražan a kol.: „Nakažlivé choroby hospodářských zvířat – I“, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1966;
Hejlíček, Vrtiak a kol. : „Speciální epizootologie 1 - Nemoci bakteriální a protozoární“, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1982;
Vrtiak, Hejlíček a kol.: „Špeciálna epizootologia 2 - vírusové, rickettsiové a chlamýdiové choroby“, Príroda, Bratislava, 1986;
Gdovin T., Kouba V. a kol. : „Nemoci prasat“ (spoluvedoucí autorského kolektivu), Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1966, 712 stran;
Kol.: „Epizootiología especial“, Instituto del Libro, Edición científico-tecnica, Universidad de La Habana, 1975 (ve španělštině);
Kol. : „Manual for Teaching Veterinary Epidemiology and Population Medicine“, World Health Organization, Geneva, Teramo, 1995.
Univerzitní skripta:
„Epizootiología especial“ (spolu s Dr Bofillem a Dr Dobšinským),Universidad de La Habana, 1969 (ve španělštině);
„Epizootiología general“, Universidad de Camaguey, Kuba, 1971 (ve španělštině);
„Základy ekologie a ochrana životního prostředí v tropech a subtropech“, Vysoká škola veterinární v Brně, 1988, 167 stran;
„Všeobecná epizootologie“ (spoluautor s prof. Hejlíčkem a Prof. Vrtiakem), Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1991, 205 stran;
„Veřejné a soudní veterinářství – vybrané kapitoly z ekonomiky veterinární péče“ (spoluautor), Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1967;
„Epizootiología - figuras instructivas“, Universidad Autonoma Metropolitana, Cuidad de Mexico, 1993, 80 stran (ve španělštině);
„General epizootiology and prevention of animal diseases in the tropics and subtropics“ (spoluautor s Doc. Sovjakem a Ing. Matějíčkovou), Czech University of Agriculture Prague, Institute of Tropics and Subtropics, 2004 a 2008, 231 stran.
„Clinical propaedeutic for investigation of large farm animals“, Faculty of Tropical AgriSciences, Czech University of Live Sciences Prague, 2013, ISBN 978-80-213-2314-8
Vedoucí autorského kolektivu publikací:
„Guidelines for Strengthening Animal Health Services in Developing Countries“, 1991, Food and Agriculture Organization of the United Nations, HQs, Rome,140 stran;
„Directives pour le renforcement des services de santé animale dans les pays en développement“, 1991, Organisation des Nations Unies pour l'alimentation et l'agriculture, 1991, FAO, Rome;
„Directrices para reforzar los servicios de sanidad animal en los países en desarrollo“, 1991, Organizacion de las naciones unidas para la agricultura z la alimentacion, Roma;
„Sborník veterinárních předpisů, I a II díl“.(obsahující všechny prováděcí metodiky), vydalo Ministerstvo zemědělství,lesního a vodního hospodářství, Praha, 1962. (I.díl – 367 stran).
Překlady:
Spolupřekladatel vysokoškolských učebnic:
„Neznámé nemoci zvířat“, vydalo Státní zemědělské nakladatelství v Praze, 1960 (z ruštiny);
„Patologická anatomie domácích zvířat“, vydalo Státní zemědělské nakladatelstvív Praze, 1959 (z ruštiny).
Ediční činnost:
šéfredaktor celosvětové ročenky zdraví
zvířat "FAO-WHO-OIE Animal Health
Yearbook" v letech 1979-1985 a 1987-1988 vydávané celosvětovými organizacemi: Food and Agriculture Organization od the United Nations (Rome),
World Health Organization
(Geneva) and International Office of
Epizootics (Paris); (tříjazyčná: v angličtině, franzouštině a
španělštině) – v průměru přes 200 stran a přes 6000 exemplářů každoročně;
Ze své iniciativy systematicky inovoval obsah ročenky, např.: od r. 1983 zavedl
hlášení o počtu veterinářů dle druhu činnosti (státní, privátní, pracující
v laboratořích a školách) jakož i o počtu veterinárních techniků
(pracujících v terénu a na jatkách), tento systém je dosud užíván ve
světových ročenkách; doplnil údaje o počtech narozených a uhynulých zvířat, o
počtech lidí nemocných nemocemi ze zvířat, informace o činnosti ústředí a
kontinentálních poboček veterinární služby OSN, informace o všech veterinárních
projektech OSN v jednotlivých zemích a kontinentech; vložil přesné
definice incidence a prevalence ke sjednocení nejčastějších epizootologických
pojmů; atd..
člen uzší redakční rady celosvětového časopisu "World Animal Review" v letech 1988-1992 vydávaného OSN FAO v Římě;
šéfredaktor "FAO New World Screwworm Newsletter" v letech 1989-1990 vydávaného OSN FAO v Římě;
člen uzší redakční rady celostátního časopisu československého ministerstva školství "Vysoká škola" v letech 1955-1957;
člen redakční rady živočišné sekce Státního zemědělského nakladatelství v Praze v letech 1963-1978;
spoluredaktor časopisu "Enfermedades exóticas", vydávaného v Santiago de Chile pro Latinskou Ameriku v letech 1988-1991.
Lektor celé řady publikací v oboru veterinární a zootechnickém. Např. lektorství "Veterinární péče v číslech 1967-1970", "Veterinární statistické ročenky" v letech 1971-1975, 1974 a 1976 a mnoha dalších veterinárních publikací souvisejících s epizootologii vydávaných v Ústavu veterinární osvěty v Pardubicích.
Posudky:
Mnoho desítek odborných posudků a oponentur k doktorským a kandidátským pracem, k návrhům na docentury a profesury našich i zahraničních veterinárních odborníků, k metodikám a výsledkům vědeckých prací ve veterinární oblasti. Dlouhá řada odborných posudků k různým publikacím jako byly univerzitní učebnice, vědecké monografie, knihy pro odbornou veřejnost, atd.
8. Seznam publikací (více než 800) - viz http://vaclavkouba.byl.cz/publications.htm)
9. SLUŽEBNÍ CESTY – ZEMĚ
Řešil služebně problémy zdraví a nemocí populací zvířat v 75 cizích zemích:
Afganistan, Alžír, Anglie, Argentina, Bahrain, Bangladeš, Belgie, Botswana, Brazilie, Bulharsko, Burma, Čína, Chile, Dánsko, Egypt, Etiopie, Francie, Holandsko, Indie, Indonesie, Irak, Irsko, Italie, Japonsko, Jemenská Arab. Rep., Jihoafrická republika, Jordánsko, Jugoslavie, Kanada, Katar, Kenya, Severní Korea, Kuba, Kuwait, Lesoto, Libanon, Libye, Madarsko, Malta, Mexiko, Mongolsko, Mozambik, Nemecká dem. Rep., Německá spolková rep., Niger, Norsko, Polsko, Pakistan, Peru, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Saudská Arabie, Senegal, Singapur, Skotsko, Slovensko,Sovětský Svaz, Sudan, Syrie, Swaziland, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Thajsko, Tanzanie, Tunis, Turecko, Uganda, Uruguay, USA, Vietnam, Zambie a Zimbabwe.
10. Závěr.
Základním kriteriem činnosti autora (jako
odpovědného řídícího nebo aktivně se účastñujícího specialisty) byly praktické výsledky – konečná eradikace
nebezpečných nákaz zvířat: na lokální úrovni (stovky ohnisek nákaz
v bývalém Československu v letech 1954-1978), na území celých států
(bovinní brucelóza v r. 1964, bovinní tuberkulóza v r. 1968,
slintavka v r. 1975 atd. v bývalém Československu; slintavka v Mongolsku v r. 1964):
na území celých kontinentů (eradikace prvního a jediného případu Afrického moru
prasat v Západní polokouli v r. 1971; eradikace prvního a jediného případu
screwwormu Cochliomyia hominivorax ve
Východní polokouli v r. 1991; eradikace slintavky v Evropě v r.
1991) a na úrovni celosvětové (globální eradikace moru skotu v r. 2010).
Globální
historické „produkty“ vypracované Prof. Dr. V. Kouba jako první autor ve světě:
- první anglicky psaná vysokoškolská učebnice "General epizoototiology" v roce 1995;
- první španělský psaná vysokoškolská učebnice "Epizootiología general" v roce 1975;
- první elektronická vysokoškolská učebnice "General epizoototiology" v roce 1999;
- první software pro komplexní analýzy zdravotního stavu populací (obsahující kolem
300 metod psaných v angličtině) aplikovatelný pro jakékoliv nemoci v libovolném
místě a čase používaný ve veterinární i
v humánní medicíně, nazvaný „EPIZOO“
(globálně distribuovaný Světovou zdravotnickou organizací v Ženevě) v roce 1993.
11. Internetová stránka – http://vaclavkouba.byl.cz.
======================================================================
Příloha:
Vyžádaná informace pro mongolské orgány
– duben 2011:
Profesor MVDr Václav Kouba, DrSc. v rámci
československo-mongolské spolupráce se zúčastnil dvou velkých akcí na úseku
ochrany zdraví lidí a zvířat a to v r. 1964 proti slintavkové vlně a
v r. 1965 proti bruceloze, tuberkuloze a vozhřivce.
V březnu 1964 mongolská vláda požádala o neprodlenou
pomoc zlikvidovat slintavkovou vlnu valící se ze 4 východních ajmaků
(území kolem 300 000 km2) na západ, která vedla k nesmírným ztrátám v živočišné
výrobě v důsledku úhynů hromadných skotu, ovcí, koz a velbloudů. Československá vláda uvolnila
2 500 000 Kč a bez prodlení vyslala 15 člennou expedici zkušených
proti-slintavkových odborníků, plně vybavených pro akci včetně dopravních
prostředků a dlouhotrvajících potravin. Odpovědnost za přípravu, vybavení,
řízení, odborné aktivity a jejich
praktické výsledky byla svěřena MVDr Václavu Koubovi, CSc., hlavnímu
epizootologovi a odbornému zástupci ředitele Státní veterinární správy. Současně
bylo dvěma vládními letadly dovezeno, spolu s materiálním vybavením
expedice, 2000 litrů československé
proti-slintavkové vakcíny typu OA, která se plně osvědčila (dodatečně ještě
bylo dovezeno dalších 2000 litrů této vakcíny). Již v dubnu 1964 čs.
Expedice zahájila ochranné očkování vnímavých druhů zvířat a to počínaje od
čínských hranic v ajmaku Východního Gobi. Vedoucí čs. expedice Dr Kouba
vypracoval plán konečné likvidace slintavky v Mongolsku založený na
vytvoření dvojí bariery – pásmo bez zvířat a navazující pásmo očkovaných zvířat
od čínských do sovětských hranic v délce kolem 1000 km. Tento plán byl
schválen Mongolskou vládou. Vakcína byla použita i přímo v ohniscích. Bylo
naočkováno asi 791 000 zvířat, z toho 426 000 zvířat bylo
naočkováno čs. expedici. Do září 1964 se podařilo slintavku v Mongolsku
zlikvidovat a po dobu příštích 33 let zůstalo Mongolsko slintavky prosté.
Vybavení expedice, včetně pojízdné diagnostické laboratoře, bylo bezplatně
předáno mongolské straně. Způsob a rekordní rychlost eradikace tak nebezpečné a
rychle se šířící nákazy nemá ve světě obdoby. Více informací v http://vaclavkouba.byl.cz/Mong.slak.expedice.htm a v http://vaclavkouba.byl.cz/Mongolia5.ppt.
Vedoucí čs.
proti-slintavkové expedice Dr Kouba byl dne 30. května 1964 požádán panem Dr
Badamynem Baldžinjamem, mongolským ministrem zemědělství, abych po vzoru
úspěšné eliminace bovinní brucelózy
a tuberkulózy
v Československu vypracoval spolu s několika mezinárodními odborníky
celomongolský program proti 3 nevýznamnějším nákazám přenosným ze zvířat na
lidi: brucelóze, tuberkulóze a vozhřivce, které způsobovaly vážná
onemocnění, včetně úmrtí, zejména v rodinách pastevců. Vypracovaný návrh
mongolská vláda zaslala několika zemím, potenciálním účastníkům akce, k připomínkám a ke konečnému dopracování
svolala vědecko-metodickou konferenci do Ulaabaataru, která se konala ve dnech
4-12 března 1965. Na této konferenci Dr Kouba spolu s Dr Sugaaradžou, vedoucím
mongolské veterinární služby originální návrh obhájili. Akce se zúčastnilo 5
států a počet 16 expedic pokrýval všechny ajmaky Mongolska a to po dobu
1966-1968. 74 pracovních skupin mělo k dispozici 73 nákladních vozů, 189
terénních vozů a 92 diagnostických laboratoří. V letech 1966-1968 bylo
v mezinárodních expedicích nasazeno 409 veterinárních lékařů, 260
laboratorních techniků a 51 pomocných zaměstnanců (dohromady 802 osob). Celkově
bylo provedeno 37 657 595 vyšetření zvířat, z toho 28 743 006
na brucelozu, 3 408 875 na tuberkulozu a 5 505 714 na
vozhřivku. (Československé expedice provedly v Bulganském a
Uvurkhangaiském ajmaku celkem 2 588 912 vyšetření na brucelózu, 680 025 vyšetření na tuberkulózu a 618 918 vyšetření na
vozhřivku). Výsledky se promítly zejména v celo-mongolskému snižení
nemocnosti lidí a zvířat těmito nebezpečnými nákazami. Byly vytvořeny podmínky
pro následující ozdravovací programy na všech úrovních řízení. Tento
mezinárodní program nemá co rozsahu konkurenci. Více informací v: http://vaclavkouba.byl.cz/mong.bab.expedice.htm,
v http://vaclavkouba.byl.cz/babmongolia.htm, v http://vaclavkouba.byl.cz/zoonoses-mongolia.htm.
Koncem roku
1965 byl Dr Kouba vyslán opět do Mongolska jako člen tříčlenné čs. delegace
odborníků s úkolem pomoci mongolské
straně vyhodnotit způsoby získávání a ošetřování produktů živočišného původu,
zejména kůži a předložit příslušné návrhy na zlepšení s cílem zlepšit
kvalitu a zvětšit objem vyvážených živočišných surovin. Větší příjmy znamenaly
příspěvek ke zlepšení životní úrovně venkovského obyvatelstva. Služební cesta
trvala od 21 října do 4 prosince 1965.
Naposled
Prof. Dr Kouba se v r. 1997 jako člen skupiny odborníků České zemědělské
univerzity účastnil programu zavádějícího moderní označování hospodářských
zvířat v této zemi dle standardů Evropské Unie.