Poslední úprava dne 3 března 2013

 

 

         Ž I V O T O P I S

 

         Prof.MVDr Václav  K o u b a , DrSc.

 

 

Narozen: 16. ledna 1929 ve Vrábí č. 91, okres Brandýs nad Labem

                     Otec: Bohumil Kouba, strojník

                     Matka: Marie Koubová, roz. Pecková, švadlena

 

                     Manželka: Anna, roz. Holčapková, zdrav. sestra

                     Děti: Vladimír (1956), Jana (1966)

 

Školy:   Obecná škola v Brandýse nad Labem (1935-1940)

         Státní  reálné gymnasium  v Brandýse nad Labem (1940-1948)

         Vysoká škola veterinární v Brně (dále jen VŠV) (1948-1953)

 

Hlavní kvalifikace - akademické tituly:

 

         Medicinae Veterinariae Doctor (MVDr), VŠV Brno        1953

         Kandidát veterinárních věd (CSc.), VŠV Brno           1961

         Docent epizootologie (Doc.), VŠV Brno                 1966

         Doktor veterinárních věd (DrSc.), VŠV Brno            1978

         Profesor epizootologie (Prof.), VŠV Brno              1988

 

Další kvalifikace:

 

         Atestace  II.  stupně  v  oboru  veterinární  organizace

a ekonomiky,   Ústav   pro   doškolování   veterinárních  lékařů,

Pardubice, 1972;

         Atestace  II. stupně  v  oboru  epizootologie, Ústav pro

doškolování veterinárních lékařů, Pardubice, 1973;

         Diplom  epidemiologické  statistiky  kurzu  Ministerstva

zdravotnictví ČSSR, Trenčín, 1961;

         Diplom  biologické statistiky  ve veterinární  činnosti,

Seminář  pro  doškolování  veterinárních  lékařů  v  Pardubicich,

pobočka v Košicích, 1963.

 

Jazyková  kvalifikace:

 

 angličtina  (Atest  Organizace  Spojených   Národů v roce 1978)

 španělština (Atest  Organizace  Spojených   Národů v roce 1978)

 ruština

 francouzština

 němčina

 italština

 

 

Zaměstnání:

 

1951 (od 1. září): demonstrátor a později pomocná vědecká síla na buiatrické klinice  (II. interní) u Prof.Dr  Antonína Klobouka na Vysoké škole veterinární v Brně;

 

1952  (od 15.  října): asistent  na II.  interní klinice VŠV Brno(účast  na   praktické  výuce  předmětů   klinické  propedeutiky, buiatriky  a kliniky  nákaz) a  po rozdělení  katedry přešel jako asistent Prof.Dr Antonína Klobouka na  novou  Kliniku  nákaz  a  epizootologie zajištující i výuku obecné a speciální epizootologie;

 

1954  (červenec  -  listopad): odborný  asistent  Kliniky  nákaz a epizootologie , VŠV Brno u  Prof.Dr Klobouka;

 

1954  (prosinec)  do  1956  (duben)  :  inspektor  vysokých  škol zemědělských na čs. ministerstvu zemědělství v Praze odpovědný za úsek  veterinárních  a  zootechnických  fakult  jakož  i  za úsek vědecko-výzkumné   činnosti  a   styk  s   praxí  vysokých   škol zemědělských v Československu; hlavním úkolem byla přestavba programu a struktury veterinárních fakult v Brně a Košicích směrem k populační a preventivní medicině dle potřeb vznikajících velkochovů, k zabezpečení výroby potravin živočišného původu a k ochraně lidí před nemocemi přenosnými ze zvířat;

 

1956 (červen)  do 1958 (duben):  epizootolog veterinárního odboru čs. ministerstva zemědělství v Praze (odpovědný za opatření proti nákazám,  zejména  za  přípravu  boje  proti  bovinní tuberkulóze a brucelóze a za preventivní a eradikační akce proti slintavce);

 

1958 (květen) do 1967 (listopad): hlavní epizootolog Československa a 1. zástupce  ředitele veterinárního odboru čs. Ministerstva zemědělství v Praze, externí učitel epizootologie na Vysoké škole veterinární v Brně a na  Vysoké škole zemědělské  v Praze (v postgraduálních  kursech pro experty do tropů a subtropů);

 

1967  (prosinec)  do  1971   (srpen) jako expert Polytechny:  profesor  epizootologie  na veterinární   fakultě  Havanské   university  a   poradce  státní veterinární služby na Kubě;

 

1971 (září)  do 1978 (únor)  : hlavní epizootolog  republiky a 1.zástupce   ústředního   ředitele    Státní   veterinárním  správy ministerstva   zemědělství   České   republiky,   externí  učitel epizootologie  na Vysoké  škole veterinární  v Brně  a na  Vysoké škole zemědělské  v Praze (v postgraduálních  kursech pro experty do tropů a subtropů);

 

1978  (3. březen)  do  1981  (31. červenec):  po  vyhraném  celosvětovém konkurzu: expert pro veterinární výzkum a školství - Animal Health Officer (Research  and  Education) -  v  ústředí  Organizace Spojených  národů pro  výživu a  zemědělství (Food and Agriculture Organization of the United nations - FAO) se sídlem v Římě   (profesionální stupeň OSN  P-4). V období od 1.února 1981 ještě převzal  odpovědnost za další úsek  - Animal Health Officer (Veterinary Intelligence) a současně FAO kontrakt byl změněn z „fixed-term“ na „continuing“;

 

1981  (1. srpen)  do  1985  (30. duben): po vyhraném celosvětovém konkurzu - hlavní  veterinární specialista a vedoucí  skupiny  veterinárních  služeb  (Senior  Animal Health Officer   a  Chief,   Veterinary  Services   Group)  v ústředí Organizace Spojených  národů pro výživu  a zemědělství se  sídlem v Římě (profesionální stupeň OSN P-5);

 

1985 (1.květen – 30. červenec) na   Státní  veterinární  správě ministerstva zemědělství  České republiky jako  odpovědný za úsek vědecko-technického rozvoje;

 

1985 (1. srpen) do 1986 (31. říjen) vedoucí oddělení odboru zahraničních vztahů federálního ministerstva zemědělství;

 

1986 (1. listopad)  do 1988 (13. únor)  spoluzakladatel a první  ředitel Institutu  tropické  a  subtropické  veterinární  mediciny Vysoké školy   veterinární  v   Brně,  vedoucí   jejího  oboru  tropické veterinární   mediciny  a   profesor  tropické   epizootologie a ekologie; spoluzakladatel fakulty tropické veterinární mediciny;

 

1988 – od 14. března do 30. září konzultant – mezinárodní expert (Consultant, Animal Health Specialist)ve FAO v Římě;

 

1988 (1. říjen)  - 1991 (30. duben)  po vyhraném celosvětovém  konkurzu ředitel veterinární služby Organizace Spojených národů pro výživu a zemědělství se sídlem v Římě (Chief, Animal Health Service, FAO HQs),  t.j. nejvyšší   celosvětová  veterinární  výkonná  funkce v OSN - ředitelský stupeň D-1;

 

1991 (1. květen) odchod na penzi;

 

1992 (31.srpna do 9.září) Temporary Adviser, WHO – Světové zdravotnické organizace v Ženevě

 

1993  (březen  -  červen)  profesor  epizootologie  na univerzitě hlavního města Mexika (Universidad Autonoma Metropolitana) jako „Profesor Titular“;

 

1993  (říjen)  do  1998   profesor  epizootologie  na  Univerzitě veterinárního  lékařství  v  Košicích  (výuka  v  angličtině  pro zahraniční studenty);

 

1999  až  2000  profesor   prevence  a  zoohygieny  na  Institutu tropického   a   subtropického   zemědělství   České   zemědělské univerzity v Praze;

 

2001 – pedagogický a vědecko-výzkumný poradce Institutu tropického a subtropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze

 

Hlavním jeho učitel byl Prof. MVDr. Antonín Klobouk, DrSc. zakladatel katedry a předmětu epizootologie na Vysoké škole veterinární v Brně, u kterého několik let pracoval. Jeho pokračovatel Prof. MVDr. Jaroslav Dražan, CSc. představoval pro něho významného konzultanta v mnoha odborných otázkách.

 

 

 

PŘÍLOHY:

 

1. Vědecko-výzkumná činnost

2. Nejvýznamnějí originální metody uplatněné v praxi

3. Pedagogická činnost

4. Praktická  (mimopedagogická) činnost

5. Nejvýznamnější výsledky činnosti

6. Členství ve vědeckých radách a odborných komisích

7. Publikační činnost

8. Služební cesty - země

9. Webová adresa   

 

 

 

1. VĚDECKO-VÝZKUMNÁ ČINNOST

 

  Z počátku se podílel na výzkumu II. Interní kliniky Vysoké školy veterinární  Brně (alergická diagnostika fasciolózy, respiratorní infekce). Doktorská práce v r. 1953 byla věnována výzkumu vezikulárního exanthému skotu, kandidátská práce v r.1961 byla věnována jeho výzkumu  epizootologie  slintavky (výsledky se promítly do nových protislintavkových předpisů), habilitační  práce v  r.1966 představovala studii  epizootologie  bovinní brucelózy a práce k doktorátu věd   završila   období teoreticko-vědeckého  bádání   předložením  originální  komplexní integrované soustavy  ukazatelů kolektivního zdraví  a nemocnosti populací zvířat.

 

   Rozsáhlé   byly teoretické  práce   v  oblasti  obecné epizootologie s cílem vypracovat  nové efektnější metody prevence a zdolávání hromadných nemocí v podmínkách velkochovů a v rozsahu animálních populací (populační medicina). Jejich aplikace v praxi se ukázaly jako úspěšné při programech eradikace, eliminace a redukce celé  řady nákaz včetně  přenosných na člověka.  V této souvislosti  se  věnoval   také  výzkumům  epizootologie  bovinní tuberkulózy   a  některých   dalších  specifických   nemocí  jako nakažlivé  obrny  (Kloboukovy  nemoci),  Aujeszkyho  nemoci, atd. Zvláštní studie byly věnovány diferenciální diagnostice slintavky a jí podobným nemocem (stomatitidy).

 

   Dlouhodobá vědecko-výzkumná činnost  v oblasti epizootologické informatiky  vyvrcholila   v  r.  1990   originálním  specifickým softwarem nazvaným EPIZOOT ve španělské verzi obsahující analytické metody z autorovy španělsky psané učebnice „Epizootiología general“. Ze španělské  verze autor přešel na anglicky psaný software nazvaný  EPIZOO  (s  více  než  300,  převážnou většinou originálními, analytickými  metodami), jehož používání  se rozšířilo prostřednictvím Světové Zdravotnické Organizace  po   celém   světě. Tento sofware obsahující nejkomplexnější systém kvantitativních  metod pro analýzy populačního zdraví a nemocnosti aplikovatelný na všechny druhy animální říše (včetně člověka)   a to v jakémkoliv místě a v jakémkoliv čase. Systém se opíral o výsledky doktorské práce autora, jeho výzkumu, publikací a učebnic z úseku všeobecné epizootologie. Metody tohoto systému byly prověřeny v praktické aplikaci na lokální, národní i mezinárodní úrovni. V roce 1993 Světová zdravotnická organizace (WHO) v Ženevě doporučila oficielně jeho užití  a zahájila jeho bezplatnou distribuci nejprve prostřednictvím disketů a poté prostřednictvím WHO globálních internetových stránek (až do r. 2005, kdy tento software byl již k dispozici na webových stránkách autora). EPIZOO byl v r.1998 doplněn o  další software -  EPIZMETH obsahující detajlní popisy („know-how“) jednotlivých metodik.  Verze 4.0 byla dokončena  v r. 2003 a verze 4.0a v r. 2005. EPIZOO je funkční jak v původní MS DOS tak ve všech WINDOWS (včetně VISTA) operačních systémech.

 

   V r. 2002 dokončil první elektronickou univerzitní  učebnici  "General Epizootiology" pod sofwarovým názvem EPIZTEXT zařazená také do webové stránky CENTAURu FAO. Všechny 3 počítačové programy byly zařazeny do webové adresy autora (http://vaclavkouba.byl.cz).

 

   V r. 1970 inicioval a vedl široký výzkum všech kateder veterinární fakulty Havanské univerzity založený na komplexním vyšetřování representačního vzorku z 300 000 kusů jatečného skotu, který zahrnoval vyšetření od kliniky, morfologie, mikrobiologie, parasitologie, serologie, biochemie, reprodukce až po hygienu, celkem 21 kriterií.

 

 

2. NEJVÝZNAMNĚJŠÍ ORIGINÁLNÍ METODY UPLATNĚNÉ V PRAXI

 

Nejvýznamnější  originální  metody  zavedené  do  široké  národní a mezinárodní praxe založené na jeho pracích  v oblasti teorie a praxe epizootologie ve velmi úzké součinnosti se spolupracovníky a dlouhou řadou příslušných odborníků při využití jejich názorů a praktických výsledků jakož i na jeho osobních  zkušenostech  ověřených v praxi:

 

nové  metody  epizootologické  činnosti  v  podmínkách velkochovů a animálních populací (populační medicína);

nové metody epizootologické diagnostiky animálních populací;

nové metody epizootologické surveillance hromadných nemocí zvířat;

nové metody epizootologické  informatiky o  zdraví a  nemocnosti animálních populací;

nové metody redukce a eliminace specifických přenosných nemocí zvířat;

nové metody eradikace specifických přenosných nemocí zvířat;

nová komplexní integrovaná soustava ukazatelů kolektivního zdraví a hromadné nemocnosti populací zvířat;

nové metody ekonomické  analýzy kolektivního  zdraví a  hromadné nemocnosti animálních populací.

 

   Souhrn uvedených  metod lze považovat za novou  filosofii a moderní " školu epizootologie" založenou na komplexnosti analýz navazujících  na konkrétní  akce v  praxi, na  rozdíl od tradiční "školy" omezující se pouze na  dílčí analýzy s neúměrnou vahou na statistiku  podceňujíce biologickou  podstatu této  vědy. Hlavním kriteriem "nové" školy, opírající se o komplexní cílený systémový přístup, jsou  konečné výsledky v praxi.  S novou koncepci zavedl nové epizootologické definice a ukazatele analýz.

 

   Uvedené  metody  se  promítly  do  národních  a  mezinárodních programů, legislativy, směrnic, pracovních postupů a informatiky. V ucelené  podobě byly  včleněny do  jeho vysokoškolských učebnic (např.  španělsky  psané  používané  v latinsko-amerických zemích, anglicky psané pro zahraniční studenty v r. 1993 a později k celosvětové  dispozici na webových stránkách internetu) a softwarů v anglických verzích používaných rovněž prostřednictvím internetu.

 

 

3. PEDAGOGICKÁ ČINNOST

 

   Jako  asistent, odborný  asistent, docent  a profesor  učil na plný úvazek  na Vysoké škole  veterinární v Brně,  na veterinární fakultě  v Havaně  a na  universitě v  Mexico City  a na částečný úvazek  na Univerzitě  veterinárního lékařství  v Košicích  jakož i na Vysoké škole zemědělské v Praze.

 

   V průběhu  celé aktivní činnosti  působil jako externí  učitel v dlouhé řadě  postgraduálních kurzů pro  veterinární specialisty u nás i v zahraničí v  oboru všeobecné a speciální epizootologie, veterinární organizace a ekonomiky.

 

   Přednášel na universitách následujících měst: Havana, Camaguey a Santa Clara  (Kuba), Mexico City, Acapulco,  Tlaxcala a Toluca  (Mexiko), Bangkok-Kasetsrat   (Thailand),   Lahore   (Pakistan),   Tirupati (Indie), Hanoi  (Vietnam), Lima (Peru),  Nairobi (Kenya), Řím, Teramo a Perugia (Italie),  Berlin,  Jena a  Leipzig (Německo),  Reading  (Anglie),  Madrid (Španělsko), Ulanbator (Mongolsko), Maputo (Mozambik), Kairo  (Egypt), Kodaň (Dánsko), Uppsala (Švédsko), atd.

 

   Přednášel v mnoha mezinárodních postgraduálních kurzech jako např.: FAO-SIDA International  Postgraduate Courses in Veterinary Pathology, FAO-SIDA International  Postgraduate Courses in Animal Reproduction,  FAO-DANIDA  International  Postgradute  Courses in Preventive   Veterinary    Medicine,   FAO-DANIDA   International Postgraduate  Courses in  Food Hygiene,  WHO Training  Course for Facilitators in Veterinary Epidemiology, FAO Postgraduate Courses in   Epizootology  and   Veterinary  Economics,   atd.  Přednášel v semestrálním  kurzu  (80  hodin)  "Epizootiología general" pro profesory v Metropolitní universitě Mexika v průběhu března až května 1993. Školil 30 odborníků ministerstev zemědělství, zdravotnictví a university v Toluce,hlavním městě státu Mexiko v používání jeho softwaru nazvaného EPIZOO (únor 2004).

 

   V průběhu svých funkcí v  Organizaci Spojených Národů byl také odpovědný  za  mezinárodní  politiku  a  celosvětové,  regionální i některé národní programy v  oblasti veterinárního školství jako např. budování nových škol, vývoj pregraduálních a postgraduálních programů, stipendia OSN, atd.

 

   Organizátor a přednášející regionálních  kurzů  epizootologie  a veterinární ekonomiky pro ústřední ředitele národních  veterinárních služeb v Latinské Americe v r. 1984 (Lima, Peru) a ve frankofonní Africe v r. 1983 (Niamey, Niger).

 

   Školitel mnoha vědeckých aspirantů doktorského a kandidátského postgraduálního studia.

 

   Stál  u  kolébky  a  aktivně  se  podílel  na  rozvoji systému postgraduálních  veterinárních  kurzů,  funkčních  i tematických, v Československu od r. 1956, tvořících součást národních programů boje proti hromadným nemocem zvířat.

 

   Spoluzakladatel systému vědeckých kandidatur (pro všechny obory) na Kubě v r.1970 a předseda   první  a   několika  dalších   komisí pro vědecké kandidatury v této zemi (složených z československých a kubánských vysokoškolských specialistů).

 

   V rámci praktických cvičení studentů a veterinárních lékařů (počínaje vedoucími pracovníky kubánské veterinární služby) zavedl náročná protislintavková simulační cvičení v terénu.

 

   Organizátor světové  porady  expertů  veterinárního  školství (jako  její Technical  Secretary a  UN Animal  Health Officer for Research and Education): Fourth FAO-WHO Expert Consultation on Veterinary  Education, Uppsala (Sweden), 1978.

 

   Člen ústřední komise pro veterinární školství Světové veterinární  asociace  (World  Veterinary  Association)  v  letech 1979 - 1990.

 

   Autor   programu   výuky   předmětů   populační   mediciny  na veterinární fakultě Metropolitní univerzity Mexika (1993).

 

   Člen skupiny  specialistů Světové zdravotnické  organizace pro přípravu manuálu pro  učitele mezinárodních postgraduálních kurzů veterinární epidemiologie (1990-1997).

 

 

4. PRAKTICKÁ (MIMOPEDAGOGICKÁ) ČINNOST

 

   Jako  asistent  Vysoké  školy  veterinární vykonával klinickou veterinární praxi na katedře a ve školním obvodu v Brně a okolí.

 

   Jako  inspektor  vysokých  škol zemědělských spolupodílel  se na přestavbě učebních  programů  zaměřených   na  nové  podmínky  vznikajících velkochovů a orientaci vysokoškolského výzkumu na pomoc praxi. Byl spolutvůrcem nových učebních programů na obou veterinárních vysokých školách v Československu (1955-1956)založených na novém profilu absolventů odpovídajícímu především potřebám ochrany zdraví zvířat a obyvatel jakož i ozdravení animálních populací.

 

   Jako  hlavní  epizootolog  republiky  zajišťoval úkoly spojené s ochranou  státního  území  proti  zavlečení  nebezpečných  nákaz, s ochranou  animálních  populací  a   chovů,  s  ochranou  lidské populace proti nákazám přenosným ze zvířat na člověka, s programy epizootologické bdělosti, postupné kontroly, omezování, eliminace a eradikace  nejdůležitějších přenosných  nemocí zvířat  na území Československa  a  později  v   rámci  České  republiky.  V této souvislosti  inicioval a  spolupodílel se  jako vedoucí odpovědný pracovník  na  řadě  veterinárních legislativních,  metodických a organizačních opatření, apod.

 

   Jako hlavní epizootolog republiky na  místě vyšetřoval a řešil většinu  ohnisek  slintavky a primárních ohnisek dalších velmi nebezpečných nákaz v Československu.

 

   V r. 1961 v Dánsku a Holandsku vybíral chovný skot pro dovoz do Československa (problémy aviární tuberkulozy).

 

   V r. 1962  v  Dánsku  studoval  epizootologickou  situaci ve slintavce s hlediska dovozu masa do Československa.

 

   V r.1964  vedl mimořádně úspěšnou 15 člennou protislintavkovou expedici v Mongolsku (největší veterinární čs. zahraniční expedici). Byla uplatněna originální metoda dvojité bariery (pásmo bez zvířat a pásmo očkované československou vakcinou) v šíři 80-200 km a v délce kolem tisíce km od čínských po sovětské hranice počínaje v poušti Gobi, která zastavila panzootickou slintavkovou vlnu pronikající z východních oblastí do středu země. Nahrazením tradiční aftizace vakcinací a uplatněním čs. protislintavkových  metod slintavka byla eradikována. (Mongolsko zůstalo po dalších 3O let prosto slintavky). Více v http://vaclavkouba.byl.cz/fmdmongolia.htm  a v http://vaclavkouba.byl.cz/Mongolia5.ppt.

 

   V r. 1964-1965 byl iniciátorem a vedoucím pracovní skupiny pro přípravu programu a metod diagnostiky a redukce vozhřivky,  bovinní tuberkulózy a  brucelózy v Mongolsku  pro mezinárodní expedice. Na mezinárodní vědecko-technické konferenci v Ulanbatoru v březnu 1965 obhájil návrhy opírající se o čs. zkušenosti z domova a z protislintavkové expedice v r. 1964. Celonárodní program byl uskutečněn v letech 1966-1968 mezinárodními veterinárními expedicemi pěti zemí a to ve všech 16 provinciích. Bylo provedeno rekordních 37.6 milionů specifických vyšetření s následnými protinákazovými opatřeními proti těmto nebezpečným nákazám přenosným na člověka. Více v http://vaclavkouba.byl.cz/babmongolia.htm

 

   V r. 1971 v Kanadě vybíral plemenný skot pro dovoz  do  Československa.

   V r. 1971 řešil na italsko-rakouských  hranicích podezření ze slintavky u skotu dovezeného z Československa.

 

   V r. 1985  řešil  v  Italii   problém  místní slintavkové  situace s hlediska vývozu kůží do Československa.

 

   Representoval   Československo  ve   Stálé  pracovní   skupině veterinárního lékařství Rady vzájemné hospodářské pomoci v letech 1958 až 1967.

 

   Jako vedoucí veterinární pracovník Organizace Spojených Národů (ředitel veterinární služby) řídil a  odpovídal za dlouhou  řadu mezinárodních programů  pomoci jednotlivým státům,  kontinentům i v rámci  globálního rozsahu na úseku  veterinárním. Např. v roce odchodu  do penze  (1991) byla  jeho odpovědnost  v rozsahu  218 mezinárodních  veterinárních programů (z toho  39 kontinentálních - regionálních) ve více  než 100 zemích s  rozpočtem kolem 200  milionů  dolarů  a  se  180  mezinárodními  experty (kádrové rezervy  v  té  době   činily  1200  mezinárodních  veterinárních specialistů - kandidátů na místa v programech OSN). Dále odpovídal za přípravu dalších 12 veterinárních mezinárodních programů. Spoluodpovídal za dalších 77 programů s částečným veterinárním komponentem a za spolupřípravu dalších 3 programů tohoto typu. Šlo tedy o celkem 310 mezinárodních programů. Jeho zástupci (vedoucí    oddělení)   byli:    Američané (Dr Robert Reichard, později Dr David E. Ward),  Angličan (Dr Brian S. Hursey), Francouz (Dr Pierre Finelle), Australan (Dr Paul J. McCosker) a Řek (Dr Panos Stouraitis – sekretář Evropské protislintavkové komise).

 

   Příklady programů:

 

-  eradikace slintavky  na území Evropy a celé řady  zemí v Asii a Africe;

-  boj  proti  mouše  tse-tse  a  trypanosomiáze  (spavé  nemoci)v Africe;

-  regionální  a národní  programy boje  proti nemocem  přenosným klíšťaty;

- programy ochrany národních území  a kontinentů proti exotickým nákazám (moru skotu, africkém moru prasat,                           exotické slintavce, atd.).

-  budování a provoz sítě laboratoří vyvíjejících, produkujících a kontrolujících vakciny v Africe a v Asii;

-  různé hromadné diagnostické a  očkovací mezinárodní akce;

-  budování a provoz diagnostických laboratoří; atd.

 

   Mnoho  programů  bylo  věnováno  boji  proti  zoonózám jako je bovinní  tuberkulóza  a  brucelóza  skotu  (Brucella  abortus) a malých přežvýkavců (Brucella melitensis).

 

   Největším a nejúspěšnějším regionálním programem byla eradikace myiázy  (Cochliomyia hominivorax)  v Severní  Africe zahájeným v r. 1989 s rozpočtem kolem 80  milionů dolarů. (Naléhavost  vyplývala ze skutečnosti, že  se jednalo  o první  případ v historii, kdy  se tato zhoubná rychle se šířící myiaza objevila mimo americký kontinent). K eradikaci této  panzootie byla užita biologická metoda pomocí stovek milionů jedinců sterilizovaných radiací a rozptýlených letecky na postiženém území. Výsledkem bylo, že od r. 1991, tj. v rekordnim čase dvou let, východní polokoule byla opět prostá této hororové parasitozy (poslední případ byl měsíc před jeho odchodem do důchodu). Více v http://vaclavkouba.byl.cz/screwworm.ppt.

 

   Jeden z nejdůležitějších regionálních  programů byl zaměřen na řešení hlavních společných nákazových problemů oblasti zahrnující 22 arabských států v severní Africe a na Středním Východě.

 

   Z jeho iniciativy byl zahájen globální program boje  proti neinfekčním (produkčním) nemocem zvířat (1988).

 

   Zvláštní programy  byly  věnovány  přenosu biotechnologických know-how do rozvojových zemí.

 

   Významnou roli  také  hrály  programy   rozvoje  organizace, ekonomiky, legislativy a informatiky veterinárních služeb.

 

   Služebně navštívil 75 zemí světa – viz annex 9.

 

   Jako  representant  republiky  a  později Organizace Spojených Národů  se  účastnil   desítek  různých  mezinárodních  odborných konferencí.

 

   V  r.  1993  podílel  se  na  novém  zákonu o veterinární péči v Mexiku  (vešel v  platnost 1.1.1994).  Vypracoval program  boje proti  bovinní   tuberkulóze  a  brucelóze   ve  státe  Chihuahua v severním Mexiku. Byl členem za Metropolitní mexickou univerzitu ve   federální   komisi   pro   boj   proti  bovinní  tuberkulóze a brucelóze v Mexiku.

 

   Přednášel  na  světových  veterinárních  kongresech  (Rio de Janeiro 1991, Yokohama 1995  a  Lyon 1999).  Byl  pověřen  úvodními přednáškami na světových  kongresech  asociace  pro  veterinární historii (Vídeň - 1996, Mnichov  - 1998, Oslo – 2000,  Wittenberg - 2001).

 

  Přednášel na  Symposiích světové  vědecké  společnosti pro  veterinární  epidemiologii  a ekonomiku (Arlington - USA, Paříž - Francie, Breckenridge - USA, Vina del Mar – Chile, etc.).

 

 

5. NEJVÝZNAMNĚJŠÍ VÝSLEDKY ČINNOSTI

 

Jako  první v  Československu izoloval  virus Aujeszkyho  choroby v r. 1954 a ohnisko zlikvidoval(viz Veterinářství, IV, 8, str. 267-268).

 

Jako  učitel se spolupodílel  na   výchově  tisíců   studentů veterinárních  fakult  a   odborníků  v  postgraduálních  kursech v oblasti zejména teoretické a praktické epizootologie.

 

Jako inspektor vysokých škol zemědělských v Československu se účastnil založení samostatné  katedry a výuky epizootologie (v novém učebním programu) a dosáhl posílení výuky preventivní a populační mediciny na Vysoké škole veterinární v Brně (1955) a na  Vysoké škole veterinární v Košicích (1956).

 

Pod  jeho  vedením  jako  hlavního  epizootologa  republiky  byly za účasti mnoha dalších odborníků vypracovány metody (z velké části originální) a programy, za jejichž realizaci v rámci Československa odborně odpovídal:

 

 eradikace bovinní brucelózy  (1958-1964) - největší čs. úspěch na  veterinárním úseku  v mezinárodním  srovnání s hlediska rychlosti, spolehlivosti (bez  recidiv) a efektivnosti (ekonomické a ochrany lidského zdraví);

 

 eliminace bovinní tuberkulózy (1958-1968);

 

 eradikace nakažlivé obrny (Kloboukovy nemoci) (1958-1973);

 

 eradikace slintavky  (1957-1975);

 

 eradikace bovinní trichomoniázy (1960-1976);

 

 eradikace klasického moru prasat (1959-1979);

 

 dokončení eradikace antraku (1956-1977).

 

 

 Dále odborně odpovídal jako hlavní epizootolog republiky za počáteční a střední fáze :

 

     eradikace pseudomoru drůbeže (ukončena v v r. 1980);

     eradikace  inf.gastroenteritidy prasat (ukončena v r.1981);

     eliminace bovinní trichofytózy v České republice;

     eliminace brucelózy  prasat (ukončena v České republice v r. 1985);

     eradikace   bovinní   genitální kampylobakteriózy (ukončena v r.1978);

     eradikace  Aujeszkyho  choroby  u  prasat  (ukončena v České republice v r.1987);

     eliminace bovinní leukózy v České republice (ukončena v České republice v r. 1996); etc.

 

 Dále byl odpovědný za počáteční a  hlavní fáze redukce nemocnosti  a ztrát v důsledku fasciolózy  skotu  a  ovcí,   plicní  červivosti  skotu  a  ovcí, gastrointestinálních parazitóz u skotu a ovcí, atd.

 

Praktických celonárodních výsledků aplikace nových metod bylo dosaženo především díky úsilovné práci tisíců veterinárních lékařů a jejich pomocníků v terenní praxi, na jatkách, v diagnostických ústavech, asanačních ústavech, v doškolovacích zařízeních, ve výzkumných zařízeních, ve veterinárním školství atd. ve spolupráci s lékařskou službou a dalšími organizacemi jakož i s podporou veřejnosti a řídících správních orgánů všech stupnů. Velmi důležitá byla organizace centralizované silné státní veterinární služby dobře vybavené a příslušně financované uplatnující plánovitý postup k danným cílům. (Hlavní zásluhu na vybudování moderně organizované a efektní veterinární služby měl její ředitel Prof.Dr Ladislav Polák, CSc.)  

 

 

   Jako  hlavní epizootolog  republiky inicioval  a odborně řídil vytvoření a činnosti

 

- sítě specialistů-epizootologů  na úrovni okresů a  krajů (od r.1958);

- sítě specializovaných diagnostických laboratoří  v rámci stávajících Státních veterinárních ústavů (od r. 1963);                                                    

- soustavy   oborových  komisí   veterinárních  specialistů   pro jednotlivé druhy  zvířat v rámci Oborové  rady Státní veterinární správy v Československu (od r.1963) a od r.1968 pak v rámci České republiky.

 

   Vedl mimořádně úspěšnou čs. 16 člennou veterinární expedici, která měla rozhodující  podíl na zastavení a potlačení slintavkové panzootické vlny v Mongolsku v r. 1964 v rekordním čase pěti měsíců. Byla uplatněna originální strategie autora založená na vytváření dvojitých širokých pásem bez zvířat doplněných vakcinací na jejich vnější linii v podmínkách pouště Gobi a stepi. 1000 km dlouhá bariera v šíři až 380 km byla vytvořena od čínských po sovětské hranice. Naočkováno bylo 790 tisíc zvířat československou vakcinou.

 

   Jako odborný poradce  kubánské veterinární služby se  podílel na programech boje proti nákazám jmenovitě proti bovinní tuberkulóze a brucelóze a na akci proti venezuelské encefalitidě koní. V r. 1971 se podílel na eradikaci afrického  moru prasat  na Kubě, kdy se podařilo v průběhu rekordních šesti neděl tuto velmi nebezpečnou nákazu vymýtit (o rozsahu problému svědčí následující čísla: 740 550 prasat uhynulých a nutně poražených, 45 tisíc osob a tisícovka dopravních prostředků zapojených).

 

   Jako externí profesor havanské univerzity, v návaznosti na předchozí činnost MVDr O. Dobšinského, dobudoval katedru epizootologie   a  výuku   této  discipliny   pro  studenty,  pro veterinárních lékaře v postgraduálních kurzech a vychoval desítky epizootologů pro praxi, výzkum a univerzitní výuku na Kubě.

 

   Jako  odpovědný   za  politiku  a  programy Organizace Spojených Národů  v oblasti veterinárního školství byly realizovány většinou z jeho iniciativy následující programy:

 

  - jako výsledek analýzy potřeb veterinárních odborníků  v 7 zemích jihoafrického regionu realizované v r. 1979: založení a vybudování nové velmi moderní veterinární fakulty v Lusace, Zambia (1980) pro anglicky mluvící země v jihoafrickém regionu (od výběru místa po vypracování detajlního pregraduálního programu, vypracování struktury a vybavení fakulty i jednotlivých kateder, obhájení návrhu na mezistátní konferenci ministrů zemí SADC – Southern African Development Community); fakulta byla vybudována s japonskou finanční pomocí za 80 milionů dolarů;

 

  - zavedení  výuky  preventivní   mediciny  a  epizootologie  na:

                veterinární fakultě Kabulské univerzity v Afganistanu;

                veterinární fakultě Maputské univerzity v Mozambiku;

  - posílení  veterinárních  fakult  v  Kampale (Uganda), Kabulu, Maputo, Montevideo, Rabat a Mexico City;

  - rozvoj nové regionální střední školy pro veterinární techniky v Al-Hassa v Saudské Arabii pro země Perského zálivu.

 

    Jako  vedoucí veterinární  služby Organizace Spojených Národů:

 

    podílel  se na  likvidaci slintavky  v Evropě - sekretariát  Evropské komise pro slintavku (EUFMD) byl součástí jím vedené struktury veterinární služby OSN; bezslintavkový stav v Evropě byl dosažen poprvé v historii v dubnu r.1991 (poslední případ těsně před jeho odchodem do důchodu);

 

    na žádost Evropské Unie řešil v r. 1990 slintavkovu situaci v Jižní Americe;

 

    řídil  celosvětovou  akci  proti  moru  skotu,  která dosáhla významné redukce této nákazy v teritoriálním rozšíření a v r. 2010 bylo dosaženo konečně globální eradikace. UN-FAO dne 20. září 2010 zaslalo uznání jeho významného podílu na konečné likvidaci dosažené globálně jako první nákazy zvířat v historii:„FAO highly values your contribution towards the eradication of Rinderpest“.Šlo o nejúspěšnější globální protinákazový program; šlo o vyvrcholení jeho celoživotní protinákazové činnosti; více informací v http://vaclavkouba.byl.cz/rp_akce.htm.

 

 

    zahájil (po osobním zjištění na  místě v dubnu 1989 v Severní Africe) a odborně odpovídal (jako Chairman of Action Group for Screwworm    Eradication   in    Northern   Africa) za  historicky nejúspěšnější mezinárodní  akci proti velmi  nebezpečné rychle se šířící  myiáze  (Cochlyomyia   hominivorax),  napadající  člověka a teplokrevná zvířata. Eradikace bylo dosaženo aplikací moderních epizootologických   principů   a   použitím   biologických  metod (letecká aplikace přes miliardu nukleárně sterilizovaných jedinců vyrobených v Mexiku)  v rozsahu   40 000  km2 a  to již v dubnu 1991, t.j. v rekordním čase a bez recidiv; touto eradikací celá východní polokoule byla zprostěna této nemoci zavlečené z amerického kontinentu (více informací v http://vaclavkouba.byl.cz/screwworm.ppt.

 

 

    spoluautor     nového   světového  mezinárodního informačního a zkomputerizovaného  systému  FAO-OIE-WHO   o  zdravotním  stavu animálních  populací (včetně  nových kodů,  ukazatelů a definic), který byl celosvětově zaveden od r. 1983 ;

 

    dobudoval  celosvětové  sítě   OSN  zahrnující   mezinárodní referenční   laboratoře   pro nejdůležitější   animální  nemoce a spolupracující centra pro  hlavní úseky veterinární mezinárodní praxe.

 

    Jako důchodce:

 

    Vypracoval originální  software:

 

-  pro analýzu a programování vztahujícímu se k zdravotního stavu animálních  populací (EPIZOO)  v anglické  verzi (vychází  z jeho předchozí španělské  verze EPIZOOT z r.  1988); metodické postupy zpracoval do dalšího softwaru - EPIZMETH. Rozsah EPIZOO, ver. 3.1 z r. 1998: 14 modulů se 156  subprogramy s 327 metodami v rozsahu 14800 operačních linií v objemu 811 tis. bytů. EPIZMETH má rozsah 547 tis. bytů. V r. 2003 dokončil novou zdokonalenou verzi EPIZOO 4.0 včetně EPIZMETH ver. 4.0. Na web stránkách: www.who.int/emc/diseases/zoo/epizoo.htm  a http://vaclavkouba.byl.cz/software/software.zip.

 

-  pro  výuku  epizootologie: EPIZTEXT  -  elektronická anglicky psaná učebnice "General Epizootiology" - první na světě (2000)  na web stránkách www.vri.cz/centaur; „Epizootiology principles and methods“ elektronická učebnice publikovaná na Internetu (na web stránkách http://vaclavkouba.byl.cz/textbook.htm)– 2003.

 

- Obdržel řadu vyznamenání: od Československé vlády (1966), Mongolské vlády (1964), Kubánské vlády (1973), ministerstva zemědělství České republiky, Státní veterinární služby České republiky, Státní veterinární služby Slovenské republiky, atd.

 

 

6. ČLENSTVÍ VE VĚDECKÝCH RADÁCH A ODBORNÝCH KOMISÍCH

 

Členství ve vědeckých radách:

 

   Vysoké školy veterinárnív Brně;

   Vysoké školy veterinární v Košicích;

   Vysoké školy zemědělské v Praze – Institutu pro tropické a  subtropické zemědělství

 

   Ústředního  státního veterinárního ústavu v Praze;

   Výzkumného ústavu  veterinárního lékařství v Brně ;

 

   Komise Presidia Československé akademie věd pro výzkum rozvojových zemí na úseku biologie a lékařských věd;

 

Členství v různých komisích a orgánech:

 

tajemník  komise vlády  ČSSR k  vymýcení tuberkulózy  a brucelózy skotu v Československé republice (jmenován usnesením vlády ze dne 16. září 1959 č. 781);

člen  komise  pro  obhajoby  doktorských  prací  ve  vědním oboru 43-06-9  epizootologie  a  zoohygiena  České  komise  pro vědecké hodnosti (1984-1988);

člen  zkušební  komise  pro  závěrečné  zkoušky  na  Vysoké škole veterinární v Brně v r. 1958;

člen  zkušební  komise  pro  závěrečné  zkoušky  na  Vysoké škole zemědělské v Nitře v r. 1955;

člen  mnoha  zkušebních  komisí  pro  atestace  I  a II stupně ve veterinární službě, pro  státní  zkoušky   na  Vysoké   škole veterinární  v Brně,  v Ústavu  pro doškolování veterinárních lékařů, atd.;

člen Ústřední komise pro živočišnou výrobu Ministerstva zemědělství a výživy České republiky;

člen komise  Československé akademie zemědělských  věd pro tuberkulozu a brucelozu hospodářských zvířat v r. 1961;

člen mezinárodní zkušební komise Univerzity Makarere v Kampale (Uganda) v r. 1979;

místopředseda  Oborové  rady   Státní  veterinární  služby  České republiky;

člen  epidemiologické komise  poradního sboru  hlavního hygienika Československa v r. 1962;

člen  IV.  odboru  veterinárního  lékařství  Ustředí zemědělského a potravinářského výzkumu;

člen  Komise  expertů  ministerstev  školství  České  Republiky a Slovenské republiky pro skupiny oborů 43 veterinární vědy" v r. 1985

člen  konkurzní komise  pro Institut  tropického a  subtropického zemědělství, Vysoké školy zemědělské v Praze od r. 1994;

člen habilitační komise Institutu tropického a subtropického zemědělství, České zemědělské university v Praze od r. 2000;

člen Oborové rady Institutu tropického a subtropického zemnědělství, České zemědělské university v Praze od r. 2000;

člen rady rektora České zemědělské university v Praze pro oponentní řízení výzkumného záměru „Podpora trvale udržitelného rozvoje zemědělství ve vybraných zemích třetího světa, 2005;

člen  komise  pro   celosvětový  zoosanitární  informační  system Mezinárodního úřadu pro nákazy zvířat  (Office  International des Épizooties) v Paříži od r. 1978 do r. 1986;

člen   skupiny   mezinárodních   expertů   Světové   zdravotnické organizace pro veterinární epidemiologii a populační medicinu (Ženeva, Teramo) v letech 1989 – 1997;

člen  Mezinárodní  asociace   pro  veterinární  historii  Světové veterinární organizace od r. 1995 - ;

člen Mezinárodní společnosti pro veterinární epidemiologii a ekonomiku od r. 1978 - ;

čestný president Epizootologické společnosti Kuby od r.1971;

čestný president Vědecké veterinární společnosti Kuby od r.1988;

Honorary Member of the CENTAUR International Advisory Board (Veterinary Biotechnology and Epidemiology Network for Central and Eastern Europe) od 2006;

 

člen American  Association for the Advancement  of Science – 2001, Certificate of Membership datovaný dne 19-1-2001;

člen Research Board of Advisers, American Biographical Institute,Inc. od r. 2000 - ;

Research Fellow of the American Biographical Institute, January 2006

Consulting Editor for the Contemporary Who´s is WHO, American Biographical Institute, od r. 2000 - ;

Director General Adviser at the International Biographical Centre, Cambridge, od r. 2003 - ;

Associate of the International Biographical Centre, Cambridge, 2000

 

 

 

Životopis začleněn do následujících publikací:

 

International  Biographical  Centre (IBC),  Cambridge, England:

 

  2000 Outstanding Scientists of the 20th Century, 2000, 2001

  Leading Intellectuals of the World, 2000/2001, 2002/2003

  Who’s Who in the 21st Century,2002

  500 Founders of the 21st Century, 2001

  The First Five Hundred, 2003/2004

  2000 Outstanding Scientists of the 21st Century, 2001, 2002, 2004/5, 2006                                                                            

  2000 Eminent Scientists of Today, 2002, 2003, 2004, 2005

  2000 Outstanding Intellectuals of the 21st Century, 2002, 2003, 2004, 2005, 2008

  Dictionary of International Biography, 2002, 2004, 2005, 2006, 2007, 2009, 2010, 2011 (36th Edition)

  International Biographical Centre, 2003, 2004

  2000 Outstanding Europeans of the 21st Century, 2002, 2003

  Leading Educators of the 21st Century, 2002

  Great Lives of the 21st Century, 2004

  Outstanding People of the 21 Century, 2008

  The Cambridge Blue Book of Foremost International Scientists – 2007, 2008

  2000 Outstanding Scientists 2008/2009, 2010

  The International Register of Profiles, 2001, 2003

 

The American Biographical Institute, Raleigh, North Carolina, USA:

 

  1000 Leaders of World Influence, 2000, 2001

  Leading Intellectuals of the World, 2000/2001, 2002/2003

  500 Leaders of World Influence, 2001, 2003, 2004

  Great Minds of the 21st Century, 2001, 2002, 2007/2008, 2010 (Fifth Edition)

  Greatest Minds of the 21st Century, 2004

  The Contemporary Who’s Who, 2003, second edition

  The Contemporary Who’s Who of Professionals, 2004/2005, 2007

  International Directory of Experts and Expertise, 2006

  Register of the World’s Most Respected Experts, 2007

  International Profiles of Accomplished Leaders + Lifetime Achievement Award, 2007

  The Book of Knowledge, 2004

  500 Greatest Geniuses of the 21st Century, 2008

 

Marquis Who´s Who:

       - in the World

            vydání 1997, 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010

 

       - in Science and Engineering

            vydání 1999, 2000/2001, 2002/2003, 2003/2004, 2004/2005, 2005/2006, 2006/2007, 2007/2008, 2008/2009

       - in America

            vydání 2009

   

Longman Group UK Limited:

       - Who’s Who in Science in Europe, Volume 3, seventh edition, 1990

 

Podrobnější informace viz v http://vaclavkouba.byl.cz/references.ppt.

                   

                         

Mezinárodní nominace (nominations and awards):

 

Od International  Biographical  Centre   (IBC),  Cambridge, England:

 

- International Man of the Year 2000, 2001, 2006, 2007, 2010

- Outstanding Scientist of the 20th Century Medal, 2001

- International Order of Merit, 2000, 2001, 2002, 2003

- Outstanding Speaker Award, 2000

- Associate of the International Biographical Centre, 2000

- International Personality of the Year 2001

- International Scientist of the Year 2001, 2002, 2003, 2004, 2006, 2007,                         2008

- Deputy Director General of the IBC

- The Order of International Fellowship 2003

- Vice Consul of the IBC - 2003

- International Biographical Centre Living Legends, 2003

- International Ambassador of Goodwill, 2003

- The Worldwide Honours List, 2003

- 21th Century Award for Achievement, 2001, 2003, 2008

- The Lifetime of Achievement One Hundred, 2001, 2003, 2004

- Order of Distinction, 2003

- Lifetime Scientific Achievement Award, 2004

- Living Science Award, 2004

- The Hall of Fame, 2004

- World Peace and Diplomatic Forum, 2004

- IBC Companion of Honour, 2002

- IBC Living Legends, 2003

- One-in-a Million Medal, 2000

- Individual Awards Recognizing Outstanding Achievement, 2002

- One Thousand Great Scientists, 2002

- Scientific Faculty, Cambridge, England – Founder Member, 2001

- Vice Consul of the International Biographical Centre, 2003

- Deputy Director General, IBC,2002

- Top 100 Scientists – Pinnacle of Achievement Award 2005

- The Archimedes Award, 2006

- Top 100 Scientists – 2006, 2005, 2007, 2008

- International Biographical Association Scientist of the Year for 2006

- Inaugural  Member of the IBC Leading Scientists of the World 2006

- The IBC Meritorious Decoration 2005

- Outstanding Scientist of the 21st Century – Inaugural Edition, 2007

- International Medal of Honour, 2006, 2007, 2008

- I.B.C. Diploma of Achievement 2006/2007

- The Cambridge Blue Book – 2008 – Awards

- Leading Scientists of the World, 2005, 2006, 2007, 2008

- Adviser to Director general, IBC, 2000

- IBC Foremost Scientists of the World – 2008

- International Professional of the Year 2008

- Leading Educators of the World – 2008

- International Educator of the Year 2008

- Top 100 Educators 2009

- The International Einstein Award for Scientific Achievement, 2009

- The Da Vinci Diamond – Da Vinci Laureate, 2009

- I.B.C. Research Academy Certificate of Assistance 2011

 

 Od The American Biographical Institute (ABI), Raleigh, North Carolina, USA na:

 

- Year 2000 Universal Award of Accomplishment, 2000

- Man of the Year 2000, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2010

- World Laureate of the American Biographical Institute, 2001

- 2001 Platinum Record for Exceptional Performance

- Induction into the American Hall of Fame for Distinguished Accomplishments, 2003, 2009

- American Medal of Honor, 2001, 2002, 2003, 2004

- The Contemporary Elite, 2004

- World Lifetime Achievement Award, 2004

- The Contemporary Diamond Award, 2004

- Universal Award of Accomplishment, 2000, 2001

- Outstading Man of the 21st Century,2002

- The World Book of Knowledge, 2004

- Gold Record of Achievement for the Year 2002

- Presidential Seal of Honor, 2002

- Member of the World Institute of Achievement, 2000

- 2005 Man of Achievement Award

- 2006 Man of Achievement Award

- Man of the Year – A Celebrated Collection of Biographies – 1990-2006

- Gold medal for the Czech Republic, 2006, 2007, 2010

- The World Medal of Freedom, 2006

- Listed in the Register of the World’s Most Respective Experts, 2006

- Consulting Editor of International Profiles of Accomplished Leaders, 2007

- 2006 Man of Science Award

- Leading Scientists of the World, 2006

- Order of International Embassadors, 2001

- Consulting Editor of the Contemporary Who’s Who, 2002, 2003

- The Research Board of Advisors – member, 2002, 2003

- ABI Research Fellow, 2005, 2006

- The Board of Governors of the ABI – membership offer

- The 100 Most Intriguing People of 2002

- Man of the Year in Science 2008, 2009

- Man of the Year Representing the Czech Republic 2008, 2009, 2010

- Most Notable Intellectual 2008

- Induction into the 2009 Order of International Merit

- Albert Einstein Award of Excellence for 2011

- 2011 Man of the Year in Medicine and Healthcare

 

Od jiných institucí:

 

 Od United Cultural Convention (The Office of the General-in-Residence), USA na:

        - International Peace Price, 2003, 2004, 2005, 2007

 

Od London Diplomatic Academy – membership offer, 2004

Od The American Biographical Institute Research Association, Deputy Governor -                                                  

        Offer, 2001    

Od World Academy of Letters – Einsteinian Chair of Science, 2004

                            - Master Diploma, with honors, 2005

Od American Association for the Advancement of Science – 2001 Membership

        Certificate

Od World Peace and Diplomacy Forum – membership offer, 2004

 

Podrobnější informace viz v http://vaclavkouba.byl.cz/nominations.ppt.

 

 

Expert mezinárodních organizací:

 

Veterinary Public Health Expert of the World Health Organization, Ženeva od r. 1971 (počínaje účastí na WHO Food Hygiene Consultation, Geneva, 1971) do 2005;

Information  Systems  Expert  of   the  International  Office  of Epizootics, Paříž od r. 1979 do 1994;

Veterinary   Education  Expert   of  the   Food  and  Agriculture Organization of the United Nations, Řím od r. 1978 do 1991.

 

 

 

7. PUBLIKAČNÍ ČINNOST

 

   Více  než  800  různých  publikací a dokumentů (v  rozsahu kolem 20 tisíc stran) navazujících na vědecko-výzkumnou  činnost a její výsledky zaměřené na  problémy,   za  jejichž  řešení  byl   ze  svých  národních a celosvětových  funkcí  odpovědný.  Jde  především  o  publikace z oboru všeobecné a speciální epizootologie (bovinní tuberkulóza, bovinní brucelóza, slintavka a  kulhavka, nakažlivá obrna prasat, Aujeszkyho choroba,  exotické nemoci zvířat  atd.), epizootologie zoonóz, epizootologie tropických nemocí zvířat, epizootologické statistiky, veterinární legislativy,   ekonomiky,  strategie, organizace,  plánování a  řízení veterinárních  služeb a  zvláště jejich epizootologických částí jakož  i národních a mezinárodních ozdravovacích programů. Důležité  místo zaujímají originální komplexní analýzy globalizace přenosných animálních nemocí, zejména postihujících zdraví obyvatel.

 

Univerzitní učebnice:

 

„Všeobecná epizotologie“ (spolu s prof. Dražanem a prof. Vrtiakem), Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1972, 587 stran ;

 

„Epizootiología general“ (první vydání),  Universidad de La Habana, 1975, 538 stran (ve španělštině);

 

„Epizootiología general“ (druhé vydání),  Universidad de La Habana, 1987, 867 stran (ve španělštině).

 

„General   Epizootiology“,  Univerzita   veterinárského  lékarstva, Košice, 1995, 214 stran (v angličtině).

 

 

Spoluautor univerzitních učebnic:

 

Vrtiak a kol.: „Nákazlivé choroby hospodárskych zvierat – vírusové a rickettsiové  choroby“, Slovenské  vydavatelstvo podohospodárske literatúry, Bratislava, 1965;

 

Dražan a kol.: „Nakažlivé choroby hospodářských zvířat – I“, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1966;

 

Hejlíček,  Vrtiak a  kol. :  „Speciální epizootologie  1 -  Nemoci bakteriální  a  protozoární“,  Státní  zemědělské  nakladatelství, Praha, 1982;

 

Vrtiak, Hejlíček  a kol.: „Špeciálna  epizootologia 2 -  vírusové, rickettsiové a chlamýdiové choroby“, Príroda, Bratislava, 1986;

 

Gdovin  T.,   Kouba  V.  a  kol. : „Nemoci  prasat“  (spoluvedoucí autorského  kolektivu), Státní  zemědělské nakladatelství, Praha, 1966, 712 stran;

 

Kol.:  „Epizootiología  especial“,  Instituto  del  Libro,  Edición científico-tecnica,   Universidad   de   La   Habana,   1975  (ve španělštině);

 

Kol. : „Manual for Teaching Veterinary Epidemiology and Population Medicine“, World Health Organization, Geneva, Teramo, 1995.

 

 

Univerzitní skripta:

 

„Epizootiología especial“  (spolu s Dr  Bofillem a Dr  Dobšinským),Universidad de La Habana, 1969 (ve španělštině);

 

„Epizootiología general“,  Universidad de Camaguey,  Kuba, 1971 (ve španělštině);

 

„Základy  ekologie   a  ochrana  životního   prostředí  v tropech a subtropech“, Vysoká škola veterinární v Brně, 1988, 167 stran;

 

„Všeobecná  epizootologie“ (spoluautor  s prof.  Hejlíčkem a  Prof. Vrtiakem),  Státní pedagogické  nakladatelství, Praha,  1991, 205 stran;

 

„Veřejné a  soudní veterinářství – vybrané kapitoly z ekonomiky veterinární péče“ (spoluautor),  Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1967;

 

„Epizootiología - figuras  instructivas“, Universidad Autonoma Metropolitana, Cuidad  de  Mexico,  1993, 80  stran (ve španělštině);

 

„General epizootiology and prevention of animal diseases in the tropics and subtropics“ (spoluautor s Doc. Sovjakem a Ing. Matějíčkovou), Czech University of Agriculture Prague, Institute of Tropics and Subtropics, 2004 a 2008, 231 stran.

„Clinical propaedeutic for investigation of large farm animals“, Faculty of Tropical AgriSciences, Czech University of Live Sciences Prague, 2013, ISBN 978-80-213-2314-8

 

 

Vedoucí autorského kolektivu publikací:

 

„Guidelines for Strengthening Animal Health Services in Developing Countries“,  1991, Food  and  Agriculture  Organization of the United Nations, HQs, Rome,140 stran;

 

„Directives pour le renforcement des services  de santé animale dans  les  pays  en  développement“,  1991,  Organisation  des  Nations Unies pour l'alimentation et l'agriculture, 1991, FAO, Rome;

 

„Directrices para reforzar los servicios  de sanidad animal en los países  en  desarrollo“,  1991,  Organizacion  de  las naciones unidas para la agricultura z la alimentacion, Roma;

 

„Sborník  veterinárních předpisů,  I a  II díl“.(obsahující všechny prováděcí metodiky), vydalo Ministerstvo zemědělství,lesního a vodního hospodářství, Praha, 1962. (I.díl – 367 stran).

 

 

Překlady:

 

    Spolupřekladatel vysokoškolských učebnic:

 

„Neznámé  nemoci zvířat“,  vydalo Státní  zemědělské nakladatelství v Praze, 1960 (z ruštiny);

 

„Patologická  anatomie domácích  zvířat“, vydalo  Státní zemědělské nakladatelstvív Praze, 1959 (z ruštiny).

 

 

Ediční činnost:

 

šéfredaktor celosvětové ročenky zdraví zvířat "FAO-WHO-OIE Animal Health Yearbook" v letech 1979-1985 a 1987-1988 vydávané celosvětovými  organizacemi: Food  and Agriculture  Organization od  the United Nations  (Rome),   World Health  Organization (Geneva) and International  Office  of  Epizootics  (Paris);  (tříjazyčná: v angličtině, franzouštině a španělštině) – v průměru přes 200 stran a přes 6000 exemplářů každoročně; Ze své iniciativy systematicky inovoval obsah ročenky, např.: od r. 1983 zavedl hlášení o počtu veterinářů dle druhu činnosti (státní, privátní, pracující v laboratořích a školách) jakož i o počtu veterinárních techniků (pracujících v terénu a na jatkách), tento systém je dosud užíván ve světových ročenkách; doplnil údaje o počtech narozených a uhynulých zvířat, o počtech lidí nemocných nemocemi ze zvířat, informace o činnosti ústředí a kontinentálních poboček veterinární služby OSN, informace o všech veterinárních projektech OSN v jednotlivých zemích a kontinentech; vložil přesné definice incidence a prevalence ke sjednocení nejčastějších epizootologických pojmů; atd..

 

člen  uzší  redakční  rady  celosvětového  časopisu "World Animal Review"  v letech 1988-1992 vydávaného OSN FAO v Římě;

 

šéfredaktor  "FAO  New  World   Screwworm  Newsletter"  v letech 1989-1990 vydávaného OSN FAO v Římě;

 

člen  uzší  redakční  rady  celostátního  časopisu československého ministerstva školství "Vysoká škola" v letech 1955-1957;

 

člen   redakční  rady   živočišné  sekce   Státního  zemědělského nakladatelství v Praze v letech 1963-1978;

 

spoluredaktor časopisu  "Enfermedades  exóticas",  vydávaného  v Santiago de Chile pro Latinskou Ameriku v letech 1988-1991.

 

 

Lektor celé řady publikací  v oboru veterinární a zootechnickém. Např.   lektorství  "Veterinární   péče  v   číslech  1967-1970", "Veterinární  statistické  ročenky"   v  letech  1971-1975,  1974 a 1976  a  mnoha  dalších  veterinárních  publikací souvisejících s epizootologii   vydávaných   v    Ústavu   veterinární   osvěty v Pardubicích.

 

Posudky:

 

 Mnoho desítek odborných posudků a oponentur k doktorským a kandidátským pracem, k návrhům  na docentury a profesury našich i zahraničních veterinárních  odborníků, k metodikám  a výsledkům vědeckých  prací ve  veterinární oblasti.  Dlouhá řada  odborných posudků  k  různým  publikacím  jako  byly  univerzitní učebnice, vědecké monografie, knihy pro odbornou veřejnost, atd.

 

 

8. Seznam publikací (více než 800) - viz http://vaclavkouba.byl.cz/publications.htm)

 

9. SLUŽEBNÍ CESTY – ZEMĚ

 

Řešil služebně problémy zdraví a nemocí populací zvířat v 75 cizích zemích:

Afganistan, Alžír, Anglie, Argentina, Bahrain, Bangladeš, Belgie, Botswana, Brazilie, Bulharsko, Burma, Čína, Chile, Dánsko, Egypt, Etiopie, Francie, Holandsko, Indie, Indonesie, Irak, Irsko, Italie, Japonsko, Jemenská Arab. Rep., Jihoafrická republika,  Jordánsko, Jugoslavie, Kanada, Katar, Kenya, Severní Korea, Kuba, Kuwait, Lesoto, Libanon, Libye, Madarsko, Malta, Mexiko, Mongolsko, Mozambik, Nemecká dem. Rep., Německá spolková rep., Niger, Norsko, Polsko, Pakistan, Peru, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Saudská Arabie, Senegal, Singapur, Skotsko, Slovensko,Sovětský Svaz, Sudan, Syrie, Swaziland, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Thajsko, Tanzanie, Tunis, Turecko, Uganda, Uruguay, USA, Vietnam, Zambie a Zimbabwe.

 

10. Závěr.

 

Základním kriteriem činnosti autora (jako odpovědného řídícího nebo aktivně se účastñujícího specialisty) byly praktické výsledky – konečná eradikace nebezpečných nákaz zvířat: na lokální úrovni (stovky ohnisek nákaz v bývalém Československu v letech 1954-1978), na území celých států (bovinní brucelóza v r. 1964, bovinní tuberkulóza v r. 1968, slintavka v r. 1975 atd. v bývalém Československu;  slintavka v Mongolsku v r. 1964): na území celých kontinentů (eradikace prvního a jediného případu Afrického moru prasat v Západní polokouli v r. 1971; eradikace prvního a jediného případu screwwormu Cochliomyia hominivorax ve Východní polokouli v r. 1991; eradikace slintavky v Evropě v r. 1991) a na úrovni celosvětové (globální eradikace moru skotu v r. 2010).

 

Globální historické „produkty“ vypracované Prof. Dr. V. Kouba jako první autor ve světě:


- první anglicky psaná vysokoškolská učebnice "General epizoototiology" v roce 1995;
- první španělský psaná vysokoškolská učebnice "Epizootiología general" v roce 1975;
- první elektronická vysokoškolská učebnice "General epizoototiology" v roce 1999;
- první software pro komplexní analýzy zdravotního stavu populací (obsahující kolem 300 metod psaných v angličtině) aplikovatelný pro jakékoliv nemoci v libovolném místě a čase používaný ve  veterinární i v humánní medicíně,  nazvaný „EPIZOO“ (globálně distribuovaný Světovou zdravotnickou organizací v Ženevě) v roce 1993.

 

11. Internetová stránka – http://vaclavkouba.byl.cz.

 

======================================================================

 

Příloha:

 

Vyžádaná informace pro mongolské orgány – duben 2011:

 

Profesor  MVDr Václav Kouba, DrSc. v rámci československo-mongolské spolupráce se zúčastnil dvou velkých akcí na úseku ochrany zdraví lidí a zvířat a to v r. 1964 proti slintavkové vlně a v r. 1965 proti bruceloze, tuberkuloze a vozhřivce.

V březnu  1964 mongolská vláda požádala o neprodlenou pomoc zlikvidovat slintavkovou vlnu valící se ze 4 východních ajmaků (území kolem 300 000 km2) na západ, která vedla  k nesmírným ztrátám v živočišné výrobě v důsledku úhynů hromadných skotu, ovcí, koz a velbloudů.  Československá vláda uvolnila 2 500 000 Kč a bez prodlení vyslala 15 člennou expedici zkušených proti-slintavkových odborníků, plně vybavených pro akci včetně dopravních prostředků a dlouhotrvajících potravin. Odpovědnost za přípravu, vybavení, řízení,  odborné aktivity a jejich praktické výsledky byla svěřena MVDr Václavu Koubovi, CSc., hlavnímu epizootologovi a odbornému zástupci ředitele Státní veterinární správy. Současně bylo dvěma vládními letadly dovezeno, spolu s materiálním vybavením expedice,  2000 litrů československé proti-slintavkové vakcíny typu OA, která se plně osvědčila (dodatečně ještě bylo dovezeno dalších 2000 litrů této vakcíny). Již v dubnu 1964 čs. Expedice zahájila ochranné očkování vnímavých druhů zvířat a to počínaje od čínských hranic v ajmaku Východního Gobi. Vedoucí čs. expedice Dr Kouba vypracoval plán konečné likvidace slintavky v Mongolsku založený na vytvoření dvojí bariery – pásmo bez zvířat a navazující pásmo očkovaných zvířat od čínských do sovětských hranic v délce kolem 1000 km. Tento plán byl schválen Mongolskou vládou. Vakcína byla použita i přímo v ohniscích. Bylo naočkováno asi 791 000 zvířat, z toho 426 000 zvířat bylo naočkováno čs. expedici. Do září 1964 se podařilo slintavku v Mongolsku zlikvidovat a po dobu příštích 33 let zůstalo Mongolsko slintavky prosté. Vybavení expedice, včetně pojízdné diagnostické laboratoře, bylo bezplatně předáno mongolské straně. Způsob a rekordní rychlost eradikace tak nebezpečné a rychle se šířící nákazy nemá ve světě obdoby. Více informací v http://vaclavkouba.byl.cz/Mong.slak.expedice.htm  a v http://vaclavkouba.byl.cz/Mongolia5.ppt.

Vedoucí čs. proti-slintavkové expedice Dr Kouba byl dne 30. května 1964 požádán panem Dr Badamynem Baldžinjamem, mongolským ministrem zemědělství, abych po vzoru úspěšné eliminace bovinní brucelózy a tuberkulózy v Československu vypracoval spolu s několika mezinárodními odborníky celomongolský program proti 3 nevýznamnějším nákazám přenosným ze zvířat na lidi: brucelóze, tuberkulóze a vozhřivce, které způsobovaly vážná onemocnění, včetně úmrtí, zejména v rodinách pastevců. Vypracovaný návrh mongolská vláda zaslala několika zemím, potenciálním účastníkům akce,  k připomínkám a ke konečnému dopracování svolala vědecko-metodickou konferenci do Ulaabaataru, která se konala ve dnech 4-12 března 1965. Na této konferenci Dr Kouba spolu s Dr Sugaaradžou, vedoucím mongolské veterinární služby originální návrh obhájili. Akce se zúčastnilo 5 států a počet 16 expedic pokrýval všechny ajmaky Mongolska a to po dobu 1966-1968. 74 pracovních skupin mělo k dispozici 73 nákladních vozů, 189 terénních vozů a 92 diagnostických laboratoří. V letech 1966-1968 bylo v mezinárodních expedicích nasazeno 409 veterinárních lékařů, 260 laboratorních techniků a 51 pomocných zaměstnanců (dohromady 802 osob). Celkově bylo provedeno 37 657 595 vyšetření zvířat, z toho 28 743 006 na brucelozu, 3 408 875 na tuberkulozu a 5 505 714 na vozhřivku. (Československé expedice provedly v Bulganském a Uvurkhangaiském ajmaku celkem 2 588 912 vyšetření na brucelózu, 680 025 vyšetření na tuberkulózu a 618 918 vyšetření na vozhřivku). Výsledky se promítly zejména v celo-mongolskému snižení nemocnosti lidí a zvířat těmito nebezpečnými nákazami. Byly vytvořeny podmínky pro následující ozdravovací programy na všech úrovních řízení. Tento mezinárodní program nemá co rozsahu konkurenci. Více informací v:  http://vaclavkouba.byl.cz/mong.bab.expedice.htm, v http://vaclavkouba.byl.cz/babmongolia.htm,  v http://vaclavkouba.byl.cz/zoonoses-mongolia.htm.

Koncem roku 1965 byl Dr Kouba vyslán opět do Mongolska jako člen tříčlenné čs. delegace odborníků  s úkolem pomoci mongolské straně vyhodnotit způsoby získávání a ošetřování produktů živočišného původu, zejména kůži a předložit příslušné návrhy na zlepšení s cílem zlepšit kvalitu a zvětšit objem vyvážených živočišných surovin. Větší příjmy znamenaly příspěvek ke zlepšení životní úrovně venkovského obyvatelstva. Služební cesta trvala od 21 října do 4 prosince 1965.

Naposled Prof. Dr Kouba se v r. 1997 jako člen skupiny odborníků České zemědělské univerzity účastnil programu zavádějícího moderní označování hospodářských zvířat v této zemi dle standardů Evropské Unie.